Předmluva k maďarskému vydání knihy Návrat inflace

Velmi si vážím možnosti oslovit touto knížkou maďarské čtenáře. Je to po knize „Stěhování národů“, kterou pod názvem "Népvándorlás" vydalo v únoru 2018 nakladatelství Századvég Kiadó v Budapešti, a knize „30 let cesty ke svobodě. Ale i zpět", kterou vydalo nakladatelství KKETTK pod názvem "A szabadság hullámvasútján" v roce 2020, moje třetí kniha v maďarštině.

První kniha reagovala v roce 2015 na velmi nebezpečnou vlnu masové migrace, způsobenou zcela chybnou politikou evropských vlád (a vlády Evropské unie). Tehdy se jí rezolutně a odvážně bránilo jen Maďarsko. Nezpůsobili ji migranti, ale my sami jsme je pozvali a zveme svým chováním, svou štědrou sociální politikou i svou neochotou vykonávat práce, které nafoukanost moderní doby považuje za podřadné. Nesvádějme to na špatnou situaci migrantů v zemích, odkud přicházejí.

I dnešní inflace, která téměř stejně trápí občany Maďarska i České republiky – poslední české číslo je 17,5 %, poslední mně známé maďarské je 15,6 % (ale u nás žádné ceny dosud nebyly administrativně zastaveny ve svém pohybu zavedením nějakého „cenového stropu“), je předmětem velkých diskusí – jak ohledně její příčiny, tak ohledně jejího řešení či odstranění. Jako každý velký společenský fenomén rozděluje společnost, v názorech na ni se projevují ideová východiska jednotlivých účastníků diskuse, která překrývají její odbornost, zřetelně se oddělují stoupenci a odpůrci trhu (a státu v ekonomice). Nejde proto jen o technické otázky měnové nebo fiskální politiky.

Inflace naše diskuse neposlouchá, dále roste a raduje se z toho, že dosud nenastala žádná důsledná protiinflační politika. Ani u nás, ani kdekoli v Evropě. Státy nadále provádějí deficitní financování svých rozpočtů, centrální banky stále tisknou peníze a udržují reálné úrokové sazby v záporných číslech. O všech těchto věcech je tato nevelká kniha.

V zemích Západu se po krizi let 2008-2009 tak dlouho bojovalo s deflací, až nastala – pro mnoho ekonomů, včetně mě – očekávaná a předvídaná inflace ve výši, kterou dnes žijící generace nepoznaly. My v České republice jsme dokonce neměli žádnou velkou inflaci nikdy, ne jako Maďarsko po 2. světové válce. Proto jsou všichni tak překvapeni. Neměli by být.

Tato knížka obsahuje můj širší pohled na inflaci, nezůstává u technikálií, nezatěžuje čtenáře nadměrným počtem statistických dat, které jsou u mnoha autorů stejně jen pouhou kulisou, nikoli autentickou součástí textu. Pro mne jsou klíčové společensko-politické souvislosti, protože jedině ty mohou vysvětlit chování hlavních aktérů inflační „šachové“ hry.

Politici ve vládě, stejně jako centrální bankéři, nejsou naprogramované loutky, které dostávají statistická data a podle připravených algoritmů (vycházejících z učebnicových pravd) provádějí ten nejlepší tah. Politici a bankéři jsou lidé, jsou produktem doby, mají své znalosti, ale i předsudky, uvažují čistě, ale i s vědomím toho, co jejich zásah udělá s jejich babičkou na vesnici a se sponzorem jejich politické strany, tváří se, že jsou „nezávislými“, ale čekají na to, co ráno řeknou média a podle toho udělají rozhodnutí, chovají se sice sebevědomě a arogantně, ale v podstatě jsou „stádními“, neoriginálními mysliteli.

Kvůli tomu všemu je třeba brát v úvahu širší kontext. Ve své knížce zdůrazňuji dvě hlavní charakteristiky doby, doby našich životů, které mají podle mne těsnou souvislost s dnešní inflací – je to už dlouho probíhající vzpoura proti ekonomii a zrod nárokové společnosti. Obojí v Maďarsku a České republice známe z komunismu, ale vrátilo se nám to s novou silou. Komunismus byl rudou vzpourou proti ekonomii, dnešek je vzpourou zelenou, ale v poslední době i vzpourou duhovou. Nemůže to dopadnout dobře.

Tím chci říci, že státy prováděná měnová a fiskální politika není začátkem celého procesu zrodu a průběhu inflace, ale spíše jeho koncem. To není omluva ministrů financí, ani guvernérů centrálních bank, ale uvědomění si jejich limitů. Odvážné ministry financí a guvernéry bychom však v obou našich zemích více než potřebovali. Bez jejich radikálního zásahu se inflace nezbavíme.

Fiskální (rozpočtová) politika státu se nemůže vyhnout radikálním rozpočtovým škrtům. Musí nastat rozpočtová rovnováha. Ministři financí chtějí mimořádné daně pro ty, kteří mají mimořádné zisky, ale měli by si uvědomit, že v inflační situaci má největší mimořádné zisky stát – při nezměněných daňových sazbách na inflaci nejvíce vydělává právě stát. Proto by měl mít odvahu rozpočtové výdaje škrtat, resp. nepokračovat v politice rozpočtového deficitu.

Mezi vážnými ekonomy jsou rozdíly jen v nuancích. O tom, že je inflace měnových fenoménem nemůže být pochyb, ale přesto chybí vážná debata o penězích, o množství peněz v ekonomice. Nastalo nové vítězství keynesiánství, tentokráte v hávu neokeynesiánství a jeho extrémní verze „New Monetary Theory“. Jestli guvernér americké centrální banky řekne, že o peníze, o měnové agregáty, nejde, a jestli Bank of England od roku 2018 ve své zprávě o inflaci nezmiňují množství peněz, pak stejnou chybu nesmíme dělat my. Není možné debatu zúžit na téma zvyšování (či nezvyšování) úrokových sazeb, ač je třeba maďarskou centrální banku pochválit za to, že se odvažuje mít nejvyšší úrokové sazby v celé Evropě.

Dlouhodobě varuji před vyhýbáním se boji s inflací cestou kompenzace důsledků inflace jednotlivcům, firmám i organizacím veřejného sektoru. Tím se inflace neodstraní. Kompenzace na dluh (zvětšováním deficitu státního rozpočtu) jako se to děje v České republice, je zcela absurdní (inflace tím narůstá). Kompenzovat se dá malé menšině lidí ve společnosti, nikoli většině nebo dokonce všem. Koncepčně musíme striktně oddělovat „kompenzace“ od racionální sociální politiky. To není totéž.

Inflace vyžaduje pro své odstranění tvrdý zásah do života společnosti a chodu ekonomiky. Nevolám po brutálním zásahu typu měnové reformy, tu jsme si v Československu v roce 1953 prožili a vzpomínají na ni celé generace. Volám po snížení agregátní poptávky, která bude mít své nemalé náklady a která bohužel bude tvrdým dopadem „na zem“ po žití nad poměry. Nebude to žádné „soft landing“, žádné měkké přistání. Bude zastavení ekonomického růstu, bude ekonomický pokles, bude recese.

Vytváření inflačního potenciálu trvalo léta (od roku 2008 do roku 2019), nárůst síly zeleného myšlení a z něho plynoucí narušování ekonomického růstu probíhaly během celého minulého desetiletí (a vyvrcholily vyhlášením Green Dealu v roce 2019), Covid, a hlavně zásahy států celého světa proti pandemii, narušily a oslabily ekonomiku (ač nadměrné peníze do ekonomiky stále plynuly, dokonce ještě více než v minulosti). To vytvořilo úzká místa a z nich plynoucí růst cen. To pro vznik inflace stačilo. Ale 24. února 2022 přišla ukrajinská válka a s ní spojené další ekonomické poruchy a zejména dramatické zkomplikování situace v energetice. Tato válka nebyla příčinou inflace, v České republice už před válkou inflace přesahovala 10%, ale válka – a zejména zásadní destabilizace energetického sektoru – inflaci výrazně posiluje. Přesto nesvádějme inflaci na válku.

Nejsem znalec maďarské ekonomiky, i když jsem ji léta zpovzdálí sledoval. Stejně jako u nás to vypadá na to, že se inflace přiblíží hodnotě 20 %. Až do dne psaní této speciální předmluvy v České republice nedošlo k žádnému zmrazení cen, v Maďarsku ano, což jistě vyvolá zrychlení inflace. V České republice už tři měsíce klesá maloobchodní obrat, v Maďarsku „pouze“ zpomaluje. Očekával bych, že i tam nastane pokles. Netroufám si předvídat vývoj cen energií, ani kursu koruny a forintu. Inflace tu s námi v každém případě ještě nemalou dobu bude.

Politici musí v obou zemích udělat nepopulární kroky. Česká vláda na to nemá sílu, nemá vnitřní koherenci (pětikoalice je velmi účinný blokátor vládnutí), veřejnost vládě nevěří. Vláda proto není a nebude odvážná a důsledná.

Viděno z venku, maďarská vláda má sílu, je vnitřně konzistentní, má výrazného, čitelného a odvážného předsedu vlády, který ví, že není možné rozhodování o své zemi předat do Bruselu a který má schopnost dlouhodobého vidění domácí, evropské i světové reality.

Věřím, že si tato knížka českého ekonoma, který se před více než třemi desetiletími stal politikem, najde své čtenáře i v Maďarsku a že přispěje k maďarské diskusi na toto téma. Napsal ji autor, který si Maďarska váží, který pozorně vnímá jeho historický vývoj a který si čas od času vezme do ruky jednu z knížek Sándora Maraie, aby se poučil, aby si připomenul pozapomenuté. Autora, který si váží Petöfiho ceny, která mu byla v roce 2018 v Budapešti udělena. Autora, který se považuje za přítele Maďarska a který Maďarsko a jejího premiéra ve světě vždy, kdykoli je to třeba, hájí.

Václav Klaus,12. 9. 2022

Titul originálu: Návrat inflace - kluzká cesta bezstarostného zadlužování
Autor: Václav Klaus
Vydavatel: MCC Press Kft.
Počet stran: 125
Obal: brožovaný
Jazyk: maďarština
Datum vydání: 2023

Knihu je možné objednat zde.