Úvod

Demokratické společnosti udělily centrálním bankéřům rozsáhlé pravomoci, neboť usoudily, že některé věci jsou natolik významné – a zároveň technicky velmi složité – že nemohou být rozhodnuty volbou. Proto tímto rozhodováním pověřily uzavřenou společnost nevolených technokratů, obdařených téměř neomezenými pravomocemi a často poměrně vágně formulovanou – a vyžadovanou – odpovědností.

Centrální banky jsou výtvory kapitalistické tržní ekonomiky – prvé vznikly ke konci 17. století a s rozmachem průmyslové revoluce od počátku 19. století nabývaly stále více na významu. Postupně byly nadány rostoucími pravomocemi: od institucí zajišťujících finance pro vládu (či panovníka) přes monopol emise peněz, funkci „věřitele poslední instance“, garanta oběhu peněz, řízení měnové politiky, až po dohled nad bankovními a finančními institucemi, udržování finanční stability a další.

Pravomoci a význam centrálních bank mohou vést k závěru – a často se s tímto názorem setkáváme – že se tyto instituce nyní nacházejí na vrcholu své slávy a že hrají rozhodující úlohu při ovlivňování ekonomiky jednotlivých zemí či jejich uskupení. Nicméně události posledních dvou desetiletí opravňují položit si otázku, kterou obsahuje název této studie: Nejsou centrální banky již za zenitem své slávy? A pokud ano, proč? Tato otázka je velmi důležitá také proto, že centrální banky zásadním způsobem ovlivňují „krevní oběh“ tržní ekonomiky, a tím jsou peníze.

Následující text je osobní výpovědí autora, který před svým nedávným návratem do akademické sféry prošel od začátku 90. let pozicemi poradce guvernéra centrální banky, náměstka ministra, hlavního ekonoma významné komerční banky, a posléze i člena bankovní rady České národní banky. Měl tedy po dobu 30 let příležitost (i povinnost) posuzovat roli a výsledky centrálních bankéřů z různých stran, a to zvenčí i zevnitř. Problémy měnové politiky, inflace a vlivu centrální banky na makroekonomické agregáty se zabýval přes polovinu svého profesionálního života. Stranou jeho zájmu nezůstala ani analýza chování světových centrálních bank jak v době „velkého uvolnění“, tak zejména během a po finanční krizi z konce minulého desetiletí, zrod a peripetie eura, a zejména nekonvenční politika centrálních bank posledních let. (Možná by mohla tato studie mít podtitul: „Úvahy bývalého centrálního bankéře“).

Kamil Janáček: Jsou centrální banky za zenitem své slávy? Praha, Institut Václava Klause 2020, ISBN 978-80-7542-059-6.

Předplatitelé IVK obdrží knihu automaticky, ostatní zájemci si ji mohou  již brzy objednat pomocí objednávkového formuláře.