Britští voliči svobodně a sami vyjádřili své přání opustit Evropskou unii. Přestože na ně byl po celé měsíce vytvářen tlak argumenty o drastických a nepředvídatelných dopadech takového rozhodnutí, u volebních uren se vyjádřili hrdě a odvážně. Kde se bere a z čeho vyvěrá ta pověstná touha Britů po svobodě, v historii tolikrát prokázaná?

15. června 1215, nedaleko hradu Windsor, přiměli angličtí baroni svého krále Jana Bezzemka podepsat listinu omezující panovníkovu moc a přiznávající jim svobody s názvem Magna Charta Libertatum. Trvalo ještě několik století, než se tento – pro Angličany posvátný – text stal základem ústavní listiny britské demokracie a vzorem, ke kterému se mnohem později chtěly přiblížit ústavní texty kontinentálních demokracií. Přestože i v Anglii byly několikrát učiněny pokusy otupit poselství Velké charty svobod, byly vždy neúspěšné. Tento text totiž vtiskl Angličanům neoblomnou víru v povinnost v kritických chvílích svobodu vybojovanou na despotovi obhajovat.

Shodou okolností tak 23. června 2016, v den konání referenda, uplynulo téměř „kulatých“ 801 let od podepsání oné slavné deklarace svobod anglického národa, která z anglické demokracie učinila maják svobody.

Snad i toto výročí zvýrazňuje symboliku většinového rozhodnutí britských voličů.

Ivo Strejček