O tom, zda má stát zachraňovat krachující firmy, se vedou nikdy nekončící spory. Reálná situace, politická citlivost a okolnosti každého případu bývají odlišné. My, ekonomičtí liberálové, si však myslíme, že se příliš zachraňovat nemá a že by stát do ekonomiky a trhu měl zasahovat jen výjimečně. 

Bývalo dobrým zvykem, že v kritických chvílích stát pomáhal buď firmám a odvětvím, u nichž se předpokládala budoucnost bez potřeby dalších státních zásahů, či odvětvím pro ekonomiku stěžejním.

To ale není případ OKD. Ceny uhlí dlouhodobě klesají (že se tak děje díky politickým manipulacím s cenami surovin a energií, například díky extrémně levné ropě, je věcí druhou). Nelze očekávat, že se firma vzpamatuje, vrátí do zisku a tuto „půjčku“ v dohledné budoucnosti českému státu vrátí. Ekonomický důvod tedy v našem případě aktuální není. 

V době rekordně nízké nezaměstnanosti, kdy s každým dalším čtvrtletím pokračuje pozitivní trend jejího klesání – aktuálně dosahuje 4,3 % – to zcela jistě není ani důvod sociální, a to ani v Moravskoslezském kraji, kde míra nezaměstnanosti klesá a podle ČSU na konci května dosahovala 7,69 %.

Pak zbývá důvod politický. Vláda ve druhé polovině svého mandátu, který bývá tím, v němž se politici snaží získat zpět ztracenou podporu voličů, si tímto populistickým opatřením chce koupit cenné hlasy v lidnatém Moravskoslezském kraji, ale za peníze všech ostatních. Že tím situaci nijak neřeší, ale jen odsouvá, jí patrně netrápí.

Filip Šebesta