Některé noviny a časopisy příležitostně oslovují autory z řad kulturní a společenské obce s otázkou, jaká publikace je v poslední době zaujala. Připadá nám zajímavé a žádoucí, aby liberálně konzervativní think tank, jakým Institut Václava Klause je, položil spřízněným autorům podobnou otázku: Jaká letošní kniha Vás nejvíce oslovila a proč?

Václav Klaus

I když jsem úryvky (a dlouhé, nesmírně pochvalné recenze v různých časopisech světa) Houellebecqova Podvolení četl (Odeon, 2015) již před koncem roku loňského, vlastní knihu jsem četl až letos. Považuji ji za naprosto klíčovou výpověď o naší době. Dnešní přibližování se k prezidentským volbám ve Francii její naléhavost jen zvyšuje. Konec konců, po termínu odevzdání této odpovědi proběhne prezidentská volba v Rakousku. Ta bude také o tomtéž. Knihu jsem nejen přečetl – nesčíslněkrát jsem o ní v letošním roce mluvil, a to jak na veřejnosti, tak v soukromí. Navíc jsem objevil další Houellebecqovy knihy a jeho o několik let starší kniha Mapy a území není o nic horší. Možná dokonce lepší.

Milan Knížák, výtvarník

Rea Michalová: Karel Teige – kapitán avantgardy(Kant, 2016).Karel Teige, který před druhou světovou válkou patřil k největším evropským vzdělancům, byl po komunistickém puči v roce 1948 přes své levicové smýšlení (tak typické pro tehdejší avantgardu) komunisty umlčen. Na okraji paměti zůstává dodnes, poněvadž jeho komplikovaná osobnost je pro vesměs simplifikující teoretiky příliš složitá a obtížně pochopitelná. Když jsem byl generálním ředitelem NG, chtěl jsem tento dluh splatit. Přijali jsme schopnou teoretičku, která dva roky pracovala jen na shromažďování materiálů týkající se Teigeho života a práce. Autorka Rea Michalová s obrovským nasazením připravila v nakladatelství KANT vydání této fenomenální knihy pod letošní stromeček. To, co se stalo je typické pro současnost. Ta prokazuje neúctu k vlastní minulosti. Současná společnost opět likviduje výjimečné a poctivé osobnosti a do čela společnosti se dostávají ve velké většině jen povrchní a neprofesionální kariéristé, jejichž záměrem je vlastní prospěch. Karel Teige byl posedlý poctivostí.

Benjamin Kuras, spisovatel

Malcolm Gladwell: David & Goliath (Penguin, 2014). Součástí podtitulku je „Umění bojovat s obry“ vycházející ze slavného biblického vítězství na první pohled bezbranného práčete Davida nad po zuby ozbrojeným, ale nemotorným obrem, prakovou střelbou kamenem doprostřed čela. Autor objevuje princip, kdy „výhoda může být nevýhodou a nevýhoda výhodou“. A přidává tucet známých případů vítězství „malých“ nad přesilou, z nichž jeden z nejpozoruhodnějších je Dr. Jay Freireich, který proti překážkám přesily lékařského establishmentu vynalezl chemoterapii rakoviny.

Jiří Weigl, výkonný ředitel IVK

V letošním roce mě zaujala obsáhlá kniha cambridgeského historika Brendana Simmse „Zápas o evropskou nadvládu – od pádu Cařihradu po současnost“ (Prostor, 2015). Autor v ní zevrubně, ale čtivě zkoumá politické dějiny Evropy v bezmála šesti stoletích a analyzuje jejich hybné síly. Jako klíčovou pro celý kontinent vidí v celém tomto období úlohu Německa, což je dnes pohled velmi přínosný. Kniha byla napsána před brexitem, přesto i tak autor  dochází k závěru, že Evropa je schopna se sjednotit pouze proti vnějšímu ohrožení a klade v tomto směru mnoho zásadních otázek.

Jiří Brodský, velvyslanec ČR v Dánsku

Boris Johnson: Faktor Churchill (Kniha Zlín, 2016). Obával jsem se, že s každou další biografickou knihou o Churchillovi bude mezní užitek klesat. Současný britský ministr zahraničí však napsal knihu, která skládá Churchillovi hold a dokáže kolem čtenáře poutavě - a nikoli suchopárně chronologicky - vykreslit atmosféru a faktografii významných chvil a okolností Churchillova života. Připomíná, že pohyb přítomnosti do minulosti se neodehrává po nevyhnutelných kolejích. Výhybku může přehodit osobnost s pevnými názory, které není zprvu většinově tleskáno, která je ochotna riskovat a má k tomu potřebnou odvahu i přesvědčivost.

Ivo Strejček, člen správní rady IVK

Knihu Davida Clay Large „Hitlerův Mnichov: Vzestup a pád hlavního města nacistického hnutí“ (Argo 2016) považuji za ohromující studii procesu vzestupu a pádu nacistického hnutí ve městě, které autor nazývá „Athénami nad Isarem“. To, co mě na knize výrazně zaujalo, snad ani tak nebyl nesmírně detailní a poučný popis vzniku a vývoje NSDAP a role Hitlera, ale průběžné autorovo hledání odpovědi na to, jak k něčemu tak zrůdnému mohlo dojít „ve městě umělců a filozofů“. Odpovědi, které Clay Large nabízí, se zdají aktuální i dnes.

„Völkisch“ hnutí, šovinismus, antisemitismus, touha středních vrstev po pořádku a autoritách schopných vynutit pořádek byly reakcemi jednak na nevázaný bohémský kosmopolitismus části mnichovské společnosti opovrhující vším národním, ale i na válečné strádání Mnichovanů v průběhu I. světové války a na komunistický rozvrat Mnichovské republiky rad, v jehož důsledku běžným občanům města nevadilo, když „hnědí“ začali zavádět „pořádek“ proti „rudým“. Hitlerův Mnichov považuji za ohromující čtení s mimořádně inspirativním přesahem do dnešní evropské reality.

Vlastimil Vondruška, spisovatel

Oslovuje mne především historická literatura, ale bylo by nespravedlivé říci jen jeden titul, protože výtečných autorů máme dnes hodně. Letos jsem četl několik dobrých historických románů, například od Jana Bauera, Františka Niedla nebo Nadi Horákové. Historická beletrie bývala vždycky dobře přijímána v časech, kdy náš národ hledal svou identitu, kdy musel bojovat za svá práva. To se děje i dneska, kdy je třeba národní ideje bránit proti multikulturnímu šílenství.

Kamil Janáček, Stanislava Janáčková, ekonomové

Mervyn King: The End of Alchemy. Money, Banking and the Future of the Global Economy (London, Little, Brown, 2016). Kniha je hlubokou analýzou současných problémů finančního sektoru a ekonomiky a sžíravou kritikou hospodářských politik vlád, zejména měnových politik centrálních bank. Ukazuje, že modely, které centrální banky používají pro predikci vývoje ekonomiky a inflace, neříkají nic o významu peněz a bank – neboť neobsahují finanční sektor. Navíc mají tu vlastnost, že se – z povahy modelu – ve středním období inflace vždy vrací k cíli. Autor kritizuje „nekonvenční“ nástroje měnové politiky a vidí nebezpečí ve spoléhání na centrální banky, namísto reálného přizpůsobení ekonomik. Upozorňuje na velkou hrozbu, kterou jsou pro světovou ekonomiku stále přetrvávající velké globální nerovnováhy, a pro jejich korekci doporučuje návrat k plovoucím kurzům měn. King uzavírá, že kapitalismus, ač není perfektní, je tou nejlepší cestou k vytváření bohatství – umožňuje svobodné myšlení, vytváří podněty pro inovace, podporuje růst produktivity.

František Mikš, šéfredaktor nakladatelství Barrister & Principal

Nový překlad románu Thomase Manna Kouzelný vrch od Vratislava Jiljí Slezáka, nyní pod titulem Kouzelná hora (Mladá fronta, 2016). Obsáhlé dílo odehrávající se před Velkou válkou je klíčové k pochopení turbulentního dvacátého století, ale i samotných Němců. Prokousávám se jím podruhé, s odstupem pětadvaceti let. A stále překvapuje hutnými myšlenkami, někdy i nadčasovostí. Například odpověď německého protagonisty Hanse Castorpa v rozhovoru s madame Chauchat, která označí Němce za pedanty: „Řeknu ti francouzsky, na co jsem přišel. Čemu dnes Evropa říká svoboda, je možná záležitost dost pedantská a měšťanská v porovnání s naší potřebou pořádku – tak to je.“

Jan Sechter, velvyslanec ČR v Rakousku

Letos mne zaujala kniha britského europoslance a protagonisty odchodu Velké Británie z EU, která vyšla dva měsíce po brexitu: Daniel Hannan: What Next: How to get the best from Brexit (Head of Zeus, 2016). Analýza dlouhodobých příčin, které vedly k brexitu a tím, jak bude možné uspořádat vztahy Velké Británie k EU 27, k okolnímu světu a jak a v čem reformovat samotnou Velkou Británii. Kniha zároveň autobiograficky sleduje životní linii autora zabránit nebo alespoň zpomalovat prohlubování evropské unifikace. Kniha by měla být četbou pro každého, kdo je přesvědčen, že nové uspořádání vztahů Velké Británie a EU může přinést oboustranně prospěšnou spolupráci, ale bude poučením i pro ty, kteří doufají, že se Británii mimo EU povede hůře. Jednání o brexitu se mohou zadrhnout na mnoha technických detailech, pokud nad ztrátou představivosti nepřeváží politická racionalita. Kniha přináší zajímavé podněty, které mohou pomoci politikům i vyjednavačům na obou stranách.

Michal Semín, publicista

Petr Hájek: Smrt ve věži. Manuál k přežití katastrofy (2016). Závěrečný díl „smrtelné“ trilogie Petra Hájka poskytuje mnohé odpovědi na otázky, jež si čtenáři kladli po přečtení předchozích dvou dílů. Přesto ani tentokrát některé otazníky nemizí. Nikoli však proto, že by si tím autor jen vypočítavě otevíral dvířka k další publikaci. Mohou za to témata, jimiž se Hájek věnuje: Odhalování falešných obrazů o naší minulosti i přítomnosti, boj o světovládu, polemika s novověkou medicínou a „novým věkem“ obecně, role náboženství (vertikály) ve veřejném životě (horizontála). Optikou Hájkova opusu nahlédneme za kulisy mediální „reality“, abychom pochopili, že na krize, jimiž aktuálně procházíme, sekulárně-osvícenské recepty nestačí. Kniha není jen čtivým vyznáním ryzího kontrarevolucionáře, ale i praktickým návodem, jak očekávanou katastrofu se ctí přežít.

Alexandr Tomský, politolog

Malcolm Bradbury: Bořitel dějin (anglický originál A History Man)(Leda, 2016). Učitel dějinné nevyhnutelnosti pořádá divoké revolučně sexuální mejdany, šikanuje konzervativního studenta a ovládne profesorský sbor. Jak nevzpomenut na první čtení v Anglii před čtyřiceti lety. Satira tehdy vzbudila pozornost svou literární kvalitou, ale kdo by tušil, že nejde jen o profesora sociologie jedné univerzity, že se jeho kritický duch a revoluční rétorika proti buržoazní morálce a myšlení jednou přerodí a v hávu „politkorektnosti” zavede cenzuru a převýchovu britských studentů.

Václav Junek, spisovatel

V mém věku se věnuji literatuře zpravidla už jen ze dvou důvodů: ze zvídavosti, o kolik píší jiní lépe než já, anebo v rámci hledání zdrojů pro mé knížky, přičemž jsem svoji Knihu roku nalezl právě v tom druhém oddíle. Nabídku nakladatelství Quidemedia jistě nelze přijímat bez výhrad en gros, avšak právě tam odtud získaný titul Proč bojujemejsem uvítal jako cosi vysloveně výjimečného. Vzdor tomu, že některé autorovy sentence poznamenal mezi prvním vydáním originálu a aktuální realitou čas, říká totiž Guillaume Faye v duchu názvu knihy nahlas, srozumitelně, bez vší pomatené pseudokorektnosti a zejména zcela hodnověrně věci, z nichž musí jít našim sluníčkářům a multikulturalistům mráz po zádech – pokud taková cenná díla čtou. Jestliže však ne, rozhodně by měli. Přitom právě oni!

Libuše Benešová, literární historička

Marès Antoine: Edvard Beneš. Od slávy k propasti. Drama mezi Hitlerem a Stalinem (Argo 2016). K přečtení doporučuji rozsáhlý životopis E. Beneše od francouzského historika, který všechny ožehavé otázky spojované s politikou E. Beneše (Mnichov, poválečný odsun, Únor 1948) předkládá v kontextu světové i domácí politiky se zdravým odstupem od nacionálně motivovaných soudů. Výsledkem důkladného vytěžení archivních pramenů je živě napsaná a poutavá kniha.

Petr Žantovský, publicista

Z mého oboru – mediálních studií – bych upozornil na dvě knihy. Jednak poprvé česky (v nakl. Portál) vyšla kniha Waltera Lippmanna Veřejné mínění (Public Opinion, poprvé v orig. 1922) - průkopnická práce otevírající diskusi o tom, jak se utváří, formuje, a také (zejména dnes) deformuje veřejné mínění. Je to práce prorocká. Druhá kniha vyšla v Karolinu, jejím autorem je klasik mediální teorie Denis McQuail a má název Žurnalistika a společnost. Kniha sama nic moc nového neobjevuje, její cena je hlavně v tom, že asi poprvé v této disciplíně zaznamenává ten významný fenomén posledních let, což je rozmach internetových médií, občanská či participační žurnalistika. A ačkoli McQuail jako důsledný zastánce světa tradičních médií nemá k novým médiím mnoho důvěry, alespoň už připouští, že jejich růst je mj. důsledkem neschopnosti či neochoty tradičních médií pravdivě a nestranně informovat veřejnost o věcech jejího zájmu. A do třetice chci jmenovat poslední knihu nedávno zesnulého Umberta Eca Nulté číslo, o níž jeho překladatelka Anežka Charvátová napsala: „Zachycuje moc masových médií v současné době, výmysly, manipulace, falzifikace veřejného mínění.“ K tomu není co dodat.

Hana Lipovská, ekonomka

Boris Johnson: Faktor Churchill (Kniha Zlín 2016). Eurosocialistům všech stran razantně odhaluje britské kořeny smyslu pro svobodu, liberalismus i odpor k huráevropanství. Z jiného úhlu pohledu se politickým tlakům v britském referendu o vystoupení z EU věnuje román Andrewa Marra Hlava státu. V Británii vyšel, obdobně jako Churchillův životopis, již v roce 2014, české vydání se však objevilo symbolicky v týdnu po brexitu.

Pro pochopení Trumpova vítězství je přínosná i velmi kritická biografie Michaela D’Antonia Donald Trump: Nespokojený (Omega, 2016). Autor se vůči Trumpovi sice ostře vymezuje, o to cennější jsou však D’Antoniovy ukázky Trumpovy pracovitosti, vytrvalosti i dlouhodobých (a u nás téměř neznámých) politických aktivit.

Doporučuji rovněž knihu Václava Klause ml.: Pondělní komentáře aneb Pravda psaná s láskou (Fortuna Libri 2016). Kniha má leccos společného s Gogolovým Revizorem – na obě díla reaguje čtenář se smíchem a pobavením, obě se však ve skutečnosti věnují závažným problémům. I tato kniha proto patří ke knihám nadějeplného roku 2016.

Ladislava Chateau, esejistka

Petr Volf: Sport je umění (Kant, 2015). Autor ve třinácti kapitolách, řazených podle jednotlivých sportovních disciplín, originálně zobrazil sport v českém umění. Autor zachytil nejen sportovce-umělce, ale i sportovní pomůcky a sportoviště. Petr Volf svým dílem zcela vyvrací představu, že umělec je kavárenský povaleč s ochablými svaly, holdující jen černé kávě nebo jinému moku. Své téma ztvárnil důkladně.

Petr Volf je věcný, konstatuje, že sport značně zdegeneroval; doping a cynismus je dnešní realita. A já už jen dodávám, že zběsilé fanouškovství, megalomanské finanční podpory a tendence z úspěšného sportovce udělat rychle superstar, posunulo dnešní sport do zóny ubavit se k smrti, a dokonce zařadilo až do kategorie sakrální. 

Stane-li se, že sport přestane být vnímán jako hra, ale jako náhrada za city, za prožívání normálních lidských vztahů, začne tato vášeň člověka ohrožovat, a na jeho život má stejně zhoubný účinek jako droga, nemoc a podobné faktory. Pro úvahu o sportu mám jednu zvláštní kvalifikaci, v dětství, při jednom ambiciózním sportovním výkonu na zimním stadionu Štvanice, tak idylickém na Lhotákově obraze, jsem utrpěla těžký úraz, s jehož následky se vyrovnávám dodnes, vím dobře, že i Štvanice může být jen štvanice.

Aleš Valenta, Institut Václava Klause

František Mikš v knize Rudý kohout Picasso s podtitulem Ideologie a utopie v umění 20. století: od Malevičova černého čtverce k Picassově holubici míru (2015) zkoumá na příkladu Kazimira Maleviče, Georga Grosze a Pabla Picassa příčiny spřízněnosti moderního umění a komunismu. Na otázku, co způsobilo tak prudký levicový obrat v uměleckém světě 20. století, odpověděl autor ve své nejnovější knize Obrana ženských tvarů a jiné chestertonovské chvály a obrany (2016) těmito slovy: „Moderní umění se stalo obětí falešné modly pokroku a honby za originalitou, zběsilého a neuváženého odhazování vžitých konvencí a technické zručnosti.“

Tomáš Břicháček, právník

Nejvíce mě oslovila kniha rozhovorů s kardinálem Robertem Sarahem Dieu ou rien (2015). Tento duchovní původem z Guineje patří k nejjasnějším hlasům zdravého konzervatismu v katolické církvi, které kontrastují s měknutím a vyprazdňováním se církve na vlně modernistické snahy zalíbit se světu. Sarah jako vnější pozorovatel obdivuhodně vystihuje krizi západní civilizace a zhoubnost novolevicového pokrokářství. – Četl jsem letošní slovenské vydání. Brzy by měl přijít i český překlad Bůh, nebo nic.

Stanislav Přibyl, církevní právník

Benjamin Kuras: Češi na vlásku. Příručka národního přežívání (Eminent, 2016). Kurasovy knižní publikace představují spíše „lehčí múzu“, ale prozrazují schopnost jejich autora vyjádřit ve vtipné a nápadité zkratce to, co jiní popisují často v sáhodlouhých politologických, sociologických nebo historických traktátech. Nové rozšířené vydání Kurasovy knihy o Češích bylo letos vydáno po dvaceti letech, a proto je zajímavé sledovat, co se po dvou desetiletích posunulo. Tak například mezi otřepanými hesly mělo panovat v době prvního vydání mj. „Myslíme (volno)tržně“. To už zní dnes jako z pohádky. Evidentní interpolaci a aktualizaci naopak představuje „Trump, Ivana – model úspěchu“.

Václav Pavlíček, profesor Právnické fakulty UK

V tomto roce jsem s velkým zájmem četl vzpomínky Anny Matičkové – Theinové s názvem „Jako zlatá zrnka písku“ (Litomyšl, 2015). Jinou klíčovou etapu české historie shrnuje přednáška Františka Šmahela v publikaci s názvem „Ve znamení císaře Karla IV. a mistra Jana Husa“ (Academia, 2016). Ukazuje dobu vlády Karla IV. také jako období intelektuálního kvasu, který zrodil husitství a reformaci i vzepětí českého národa v tehdejší neklidné době. Obě publikace různou metodou přispívají k pochopení dvou klíčových období historie české společnosti.

Jan Koukal, člen dozorčí rady IVK

Letošní výběr byl složitější, neboť mám v čtenářském deníku několik loňských a i dřívějších titulů, např. Aleppský kodex od Matti Friedmana. Z letošních mne především oslovila kniha George Friedmana Ohrožená Evropa (Tomáš Krsek s.r.o., 2015). V roce, kdy autor opustil Stratfor americkou soukromou konzultační zpravodajskou agenturu a zakládá Geopolical Futures. Kniha prostřednictvím rodinné ságy proběhne válečné období minulého století a téměř exaktním způsobem pak autor předpovídá možné trendy v globální politice. Pro mne krásná soukromá polemika s autorem v samotě čtení.

Zdeněk Koudelka, rektor Vysoké školy Karla Engliše Brno

Jiří Pernes: Moravští zemští prezidenti (Moravské zemské muzeum Brno 2016). Jiří Pernes seznamuje s osudy moravských (moravskoslezských) zemských prezidentů Jan Černého (1918-39), Jaroslava Jana Cahy (1939-41) a Jaroslava Mezníka (1941). Po přečtení publikace se člověk dozví informace o představitelích státu ze stránek, které neplní dostupné encyklopedie, a pozná, že to s veřejným životem není dnes tak zlé, když se ve službě neumírá.

Newsletter IVK, prosinec 2016.