Na projevu J. C. Junckera je, jak správně říká ve včerejším Stanovisku IVK Ladislav Jakl, nejdůležitější to, co Juncker neřekl. Ale za zmínku stojí i to, co v něm předseda Komise říká. Například o „klimatické akci“. To je patrně nové pojmenování pro původní „boj s globálním oteplováním“, který v čase nerostoucích průměrných teplot později nahradila „klimatická změna“.

Juncker si stěžuje, že Evropa, která vytvořila „koalici ambicí“ a umožnila tak přijetí pařížské dohody o klimatu, dnes přešlapuje na místě a členské státy dohodu neratifikují (až na Rakousko, Maďarsko a Francii).

Má nás to ale mrzet? V čase kdy za nesmyslný boj s klimatem každý z nás ročně platí ze své peněženky stovky a tisíce korun na podporu „obnovitelných zdrojů“?

Ale Juncker chce abychom díky iracionálnímu závazku pařížské konference nezvýšit teplotu o více než dva stupně oproti stavu v tzv. předindustriální éře platili ještě víc. Míra odtržení se evropského establishmentu od občanů členských států se v čase jen dále zvětšuje. To potvrzuje a důkazem toho je i Junckerův projev.

Na „ochranu klimatu“ (jak hovoří webová prezentace Komise – nikoli tedy lidí ohrožených jeho případnou změnou) totiž má být v rozpočtovém období 2014 – 2020 vyhrazeno a utraceno nejméně 20 % všech rozpočtových prostředků, tedy cca 180 mld. euro. 180 miliard z peněž daňových poplatníků členských států Unie, tedy nás všech. Odjinud totiž Unie peníze nebere.

Jsou si toho Evropané vědomi? A skutečně si to přejí? Nejsme si tím jisti.

Filip Šebesta