Ulehčení, radost a spokojenost, s jakými evropské elity přijaly vyhlášení výsledků rakouských prezidentských voleb, svědčí o tom, o co obsahově v těchto volbách opravdu šlo, jak významným poselstvím by vítězství kandidáta Svobodných bylo nejen pro Rakousko – a jak moc se proto jeho úspěchu zbytek EU obával.

Hoferův program byl vším, čeho se dnešní Evropa děsí, ale současně vším, co stále viditelněji probublává v náladách běžných občanů i v ostatních zemích EU.

Rakouští Svobodní nabídli voličům program kritický k současné EU; ujali se jejich obav z vlny migrantů, kteří v minulých měsících zaplavili Rakousko; byli variantou k, po desetiletí existujícímu, komplotu tamních lidovců a socialistů; prostřednictvím Svobodných se občané mohli přihlásit ke svému vlastenectví.

Vítězství kandidáta s takovým programem bylo tím posledním, co si Bruselané Juncker a Tusk, i současní vůdcové svých zemí Merkelová, Hollande a Cameron, mohli přát. Právě oni se ve svých zemích jen s krajním úsilím potýkají s podobně nespokojenými náladami svých občanů a rakouský příklad by jim jejich situaci, už beztak složitou, jenom zkomplikoval.

Je škoda, že Norbert Hofer se svým svobodným programem nevyhrál. Jisté však je, že jeho prohrou nálady rakouských voličů, pro které jej volili, ze společnosti nemizí a najdou si průchod v příštích volbách.

Ivo Strejček