Korespondenční hlasování ovlivnilo výsledky rakouských prezidentských voleb bezprecedentním způsobem. Jakkoli byl tento nepřirozený a nedemokratický způsob voleb dříve jen stěží představitelný, v současnosti se uplatňuje ve více než dvaceti evropských zemí. Například ve slovenských volbách je používán od roku 2006, v samotném Rakousku pak od roku 2007. Poláci mohou volit distančně od roku 2011 a Němci dokonce již od roku 1957.

Obliba distanční volby přitom v čase roste. Jestliže v roce 1957 představovaly německé korespondenční hlasy 5 % všech hlasů, v roce 2013 hlasovala korespondenčně téměř čtvrtina německých voličů. Podobně v Rakousku tvořily v prezidentské volbě v roce 2010 korespondenční hlasy 8 % všech odevzdaných hlasů, zatímco ve druhém kole letošních prezidentských voleb již 17 %.

Důsledek korespondenční volby pro výsledky rakouských voleb je dobře známý. Zatímco v Rakousku samotném zvítězil Norbert Hofer s 51,9 % hlasů, korespondenční hlasování vyhrál Van der Bellen s 61,7 % hlasů. Bez korespondenční volby by kandidát Svobodných zvítězil solidním rozdílem
3,8 %. Ve stávajícím systému se ovšem spolkovým prezidentem stal levicový kandidát s velmi těsným náskokem 0,6 %.

Český volební systém korespondenční hlasování prozatím neumožňuje. Návrh předložený v roce 2004 skupinou senátorů v čele s Jitkou Seitlovou, byl zamítnut ve třetím čtení díky poslancům ODS a KSČM. Právě v těchto dnech však má být v Poslanecké sněmovně projednáván obdobný návrh předložený koncem roku 2015 poslancem TOP 09 Markem Ženíškem (sněmovní tisk 676 je zařazen na program probíhající 47. schůze Sněmovny).

Výsledky hlasování českých voličů na zahraničních ambasádách přitom naznačují, že by korespondenční hlasování mohlo mít i u nás „rakouský efekt“:

- V obou kolech prezidentské volby v roce 2013 u zahraničních voličů zvítězil Karel Schwarzenberg (v prvním i druhém kole získal pětkrát více hlasů než Miloš Zeman).

- Ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2013 zvítězila v zahraničí TOP 09 (s téměř 37 % hlasů) před druhou Stranou zelených (ta se v českém hlasování do Sněmovny vůbec nedostala). Naopak vítěz voleb – ČSSD – obdržel na ambasádách jen necelých 7 % hlasů.

Možná i to je důvod, proč „nová levice“ v čele s TOP 09 novelu volebního zákona vytrvale podporuje. Korespondenční volba však popírá podstatu demokratického hlasování. Osobní, fyzická, účast ve volbách je pro demokratický stát nenahraditelná. Volba je totiž nejen právem, ale především výsadou. Ke svobodnému rozhodování a demokracii patří ochota nést odpovědnost. Právě čas a určitá (byť zcela nepatrná) oběť nutná k vykonání volby představuje cenu za výsadu volby.  Volič, který za možnost volby platí svým časem a drobným nepohodlím, chce, aby přínosy z volby jeho náklady převýšily. Volit nezodpovědně je pro něj drahé.

Korespondenční volba (ve své extrémní podobě pak volba prostřednictvím internetu či SMS) naopak náklady na akt volby minimalizuje. Pokud jsou osobní náklady volby téměř nulové, je snadné volit nezodpovědně. Volby se tak mění jen v jakousi hlasovací soutěž na úrovni volby královny krásy či zpěváka roku.

Jestliže je pro občana dovolená, zahraniční studijní pobyt nebo pracovní cesta důležitější než možnost podílet se na formování politiky ve své zemi, pak se této demokratické výsady sám a dobrovolně zříká. I proto by měla Poslanecká sněmovna návrh volební novely opět zamítnout.

Hana Lipovská, publikováno v deníku MF Dnes dne 3. června 2016.