19/07/2016
Ostatní
Aleš Valenta: Čekání na tu opravdu dobrou zprávu


Brexit byla pro stoupence svobody a zdravého rozumu výborná zpráva. Ale na tu skutečně dobrou zprávu ze Západu si musíme počkat. Ještě ani nedoznělo plesání nad úderem, jejž nezměrné pýše a nadutosti bruselského monstra zasadilo statečné rozhodnutí britských voličů, a již zase docházejí zpoza Krušných hor a Šumavy zprávy, na něž jsme si již dávno zvykli. Nová britská premiérka sice ve svém prvním programovém prohlášení nebyla schopná oznámit ani přibližně, jakým způsobem začne řešit důsledky brexitu, zato si pospíšila s oznámením, že podporuje legalizaci sňatků homosexuálů, zavedenou Cameronem (který se nestyděl označit to za svůj největší politický úspěch), a že bude podporovat dosazování žen do vysokých politických funkcí. Člověk může vsadit poslední krejcar na to, že ani jeden britský politik z hlavních stran proti tomuto nehoráznému zpochybnění svobody a rovnosti politické soutěže nebude protestovat, natož aby podmínil svou účast v nové vládě „pohlavně neutrálním“ rozhodováním. (Je tristní, k jakým výrazům je dnes politický komentátor nucen sahat!) Theresa Mayová by byla nejspíše překvapena otázkou, proč mají být do odpovědných míst dosazovány ženy, a ne ti nejvhodnější kandidáti. Inu, žena přece musí podporovat ženy, protože ženy jsou ..., no přece ... diskriminovány,  a basta. Být dnes na Západě ženou ve vysoké politice znamená dříve či později téměř automatické naskočení do feministického rychlíku, který neustále zrychluje, aniž kdo ví, kam dojede. Fatální odevzdanost a bezmocnost západních politických elit před diktátem utopického rovnostářství, které už dávno žije svým vlastním životem, aniž je potřeba ho nějak zdůvodňovat a obhajovat, je asi tím nejvíce frustrujícím svědectvím o hloubce rozkladu hodnotového a morálního systému západního světa. A to má feministka Mayová, která dosud naprosto nic nedokázala, ještě tu drzost přirovnávat se k Thatcherové, které výše uvedené šílenosti ani na mysl nepřišly.

Ta skutečně dobrá zpráva se nebude týkat ekonomiky, vědy, zaměstnanosti, ba ani rozpadu Evropské unie. Přijde v den, až nastoupivší vládní kabinet některé západní země předloží programové prohlášení, v němž bude stát černé na bílém např. toto: Budeme respektovat a obhajovat

- rodinu jakožto výlučný svazek muže a ženy, jemuž jedinému je možno svěřit děti do adopce

- národ a vlast jako důležité prvky při utváření lidské osobnosti a nezbytný předpoklad pro existenci stabilní parlamentní demokracie

- anticko-křesťanské kořeny evropské kultury, která je v mnoha ohledech světově jedinečným produktem historického vývoje

Budeme potírat:

-jakékoli rovnostářství v oblasti vztahů mezi mužem a ženou i jinde v podobě kvót a jiných sociálně-inženýrských metod

- propagaci homosexualismu mezi mládeží

-feministické a genderové metody a přístupy na všech stupních vzdělávacího systému, jakož i ve všech oblastech státní správy.

Od nynější britské vlády tedy ani náznak takové dobré zprávy čekat nemůžeme. Z Německa již vůbec ne; spolkový kabinet i jednotlivé zemské vlády se předhánějí v podpoře genderových obludností ve školách, usilují o zavádění „pohlavně neutrálního“ jazyka a neustále zesilují povinnost tzv. senzibility vůči ženám ve společnosti. Francie před nedávnem v rámci boje proti diskriminaci zavedla do právního řádu místo slov „otec“ a „matka“ pojmy rodič 1, rodič 2. V současnosti se vláda v Paříži zaobírá obsáhlou studií o diskriminaci při přijímání zaměstnanců do státní správy. Její autor došel mj. k „překvapivému“ zjištění, že stále přetrvává zvýhodňování obyvatel, žijících ve střední Francii, zejména v pařížské aglomeraci. Ve snaze strukturovat typy a pásma diskriminace zavedl mj. kategorii ZUS (zone urbaine sensible - citlivá městská zóna, jejíž obyvatelé mají při konkurzech znevýhodňováni). Nastane tedy nejspíše další třídění a sortírování lidí, které bude vyžadovat mnoho poctivé a důkladné úřednické práce a sociálně-inženýrské vynalézavosti. A co nového ve francouzském parlamentě? Poslanci se nyní mj. detailně zabývají vskutku zásadním problémem - procedurou při podání žádosti o změnu pohlaví… Ani evropský soudní dvůr nezahálí. Před soudci leží stížnost proti vyhláškám v některých evropských firmách, nařizujícím zaměstnancům nosit „dokonale neutrální oděv“, jež totiž – z pohledu některých muslimů – může vést k „nepřímé diskriminaci.“

Nepřímá diskriminace a tzv. mikroagrese, o níž zde nedávno psal Ota Ulč, jsou zatím posledními metastázemi rovnostářské a feministické rakoviny, jež rozežírají nervový systém euroamerické civilizace. Na rozdíl od Evropy vychází však Americe naděje v podobě Donalda Trumpa. Jejím vynikajícím indikátorem je zuřivost, s níž na něj levicové elity útočí. Trumpův úspěch u americké střední vrstvy i u většiny bílého dělnictva se opírá o jeho bezprecedentní útok na průsečík všech zmíněných symptomů kulturního a morálního úpadku Ameriky, jímž je politická korektnost. Levice byla mnoho let přesvědčena, že v kulturní válce zvítězila a její oponenti z řad konzervativců jsou buď nuceni umlknout, nebo být s vlky, jako např. oni dva prezidentští kandidáti konzervativní strany z devadesátých let, kteří se za spokojeného přitakávání levice navzájem veřejně osočovali z homofobie. A nyní se ke zděšení demokratického i republikánského establishmentu objevil muž, který soustavně napadá a zesměšňuje politicko-korektní kánon, a právě díky tomu zvítězil v konzervativních primárkách.

Podle posledních průzkumů a analýz postojů amerického elektorátu má Trump šanci podzimní prezidentské volby vyhrát. Velkou výhodou je, že proti němu stojí Clintonová, vyhraněná stoupenkyně kulturního marxismu ve všech jeho podobách a vzorová reprezentantka washingtonské vládnoucí kasty. Po vítězství Obamy před osmi lety jásala americká liberální média nad definitivním vítězstvím levice v americké politice, přičemž porážka neporovnatelně lepšího a kompetentnějšího kandidáta konzervativní strany Romneyho před čtyřmi lety jim zdánlivě dávala zapravdu; blok složený z žen, černochů, Hispánců a bílých demokratů se jevil pro konzervativního kandidáta jako nepřekonatelný val. Trump ale zdá se našel cestu, jak jej ztéci. A tak se může docela dobře stát, že DOBRÁ ZPRÁVA přijde v listopadu proti všemu očekávání ze Spojených států.

Aleš Valenta, publikováno na serveru Neviditelnypes.cz dne 19. července 2016.


71
Pane prezidente 2: Xaver se ptá a Václav Klaus odpovídá
koupit
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku

70
Václav Klaus a kol.: Sebedestrukce Západu 2.0 - Pád zrychluje
koupit
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku

69
Jiří Weigl: Být optimistou je dnes těžké
koupit
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku