V poslanecké sněmovně se bez většího mediálního a tedy i veřejného zájmu projednává návrh novely zákona o České národní bance nominálně z dílny ministerstva financí (reálně napsaný si pro sebe samotnou ČNB). Na první pohled nepříliš zajímavá novela prezentovaná předkladatelem jako pouhá technicistní norma, o níž není třeba vést diskusi, bude po svém schválení ale znamenat poměrně zásadní rozšíření pravomocí ČNB a to v několika směrech.

První rovinou je rovina makroekonomická. ČNB by po přijetí novely dostala do rukou další nástroje, které by ji umožnily opět o něco aktivněji vystupovat na trzích aktiv a bance by se tak otevřela cesta směřující ke kvantitativnímu uvolňování a la ECB (Evropská centrální banka) nebo FED (Federální reservní systém USA). Tedy k nestandardní a nekonvenční měnové politice, jejíž dlouhodobé dopady jsou minimálně rozporuplné.

Pro běžné občany a klienty českých bank bude však tím zásadnějším relativně silné omezení hypotečních úvěrů, které novela umožní. Nové znění zákona počítá se  zavedením třech plošných, tedy neadresných a situaci jednotlivého klienta nezohledňujících, regulačních limitů. Jedná se opětovné zpřísnění limitu celkové výše úvěru k hodnotě zajištění, který již dnes neumožňuje vzít si hypotéku ve výši 100 % ceny nemovitosti, a dále zavedení limitu sledujícího celkovou výši závazků spotřebitele vzhledem k jeho příjmům a limitu sledujícího výši výdajů spotřebitele na jeho dluhy. Tyto tři limity mají být na rozdíl od stávající praxe, kdy ČNB pouze doporučuje (a banky se mimochodem doporučení dobrovolně drží), závazné a při jejich porušení mají hrozit finančním institucím sankce.

Český trh v současnosti nevykazuje žádné náběhy směrem k hypoteční krizi, či bublině. Naopak, ve vztahu k ostatním zemím EU jsou data z českého hypotečního trhu, co se týče možného rizika, spíše pozitivně podprůměrná. Například podíl selhaných hypotečních úvěrů z celkového objemu úvěrů, který se v krizi v ČR vyšplhal na 3,3 % v prvním čtvrtletí 2013, dnes dosahuje výše 1,51 % a od počátku roku 2014 navíc nepřetržitě klesá. K tak drastické regulaci (a předběžné opatrnosti) na hypotečním trhu, která by byla ještě přísnější než v zemích, jež si prošly hypoteční krizí, tak není sebemenší důvod.

České banky navíc nejsou ani přespříliš neobezřetné. Nabízející se argumentace hypoteční krizí a nafouknutím hypoteční bubliny v USA je více než sporná. V Čechách na rozdíl od USA vláda banky k poskytování úvěrů na bydlení i těm nejméně příjmovým a problematickým zákazníkům netlačí, jako se to dělo právě v Americe prostřednictvím Fannie Mae a Freddie Mac. Jinými slovy, české banky byly a jsou ve svém risk managementu zodpovědné a důvod pro to, aby se této role tak extenzivně ujímala ČNB, proto ani v tomto případě není.

Zavedení této další regulace by v praxi znamenalo jen zdražení úvěrů na bydlení, snížení jejich dostupnosti pro mladé rodiny s dětmi, omezení možnosti refinancování apod. Pro řadu rodin zejména ve větších městech by se tak vysněné bydlení „ve vlastním“ stalo opět nedostupným.

To co má být tmelem svobodné společnosti, tedy to, aby lidé vlastnili a spravovali svůj majetek – a co je zásadnější než vlastní byt či dům – by tak bylo opět další regulací o něco více nahlodáno. Diskuse odborné a široké veřejnosti a diskuse politická jsou v tomto případě zcela na místě a více než žádoucí. Nenechme si vnutit ministerstvem financí a ČNB opak.

Filip Šebesta, publikováno v týdeníku Faktor S, dne 4. května 2017.