Vážený pane arcibiskupe,

dovolte mi, abych Vám poté, co jste předal vedení pražské arcidiecéze svému nástupci, poděkoval za všechno, co jste vykonal pro katolickou církev, její věřící i naši republiku nejen v duchovní, ale i politické a společenské oblasti. Mrzelo mne, že jsem na Vaše předávání funkce nebyl pozván. Byla to asi jedna z prvních velkých událostí v katedrále, kde jsem za dlouhá léta nebyl.

Vždy jsem si Vás vážil jako silné duchovní i lidské autority, jako rozvážného člověka, který církev na rodné Moravě jako její metropolita a posléze jako pražský arcibiskup a primas český pomáhal vést nelehkým obdobím nových výzev, kterými prochází celá západní společnost.

Právě katolická církev jako jedna z nejdůležitějších strážkyň morálních hodnot naší civilizace a opora všech, kteří je brání a odmítají se jich vzdát, hraje významnou úlohu a je proto předmětem soustředěných útoků z mnoha stran. Vám se podařilo v těchto složitých dobách církev moudře vést i chránit ji i církevní učení před hrozbami zvnějšku i zevnitř. Vždy jsem si vážil toho, že jsme si v řadě těchto věcí rozuměli.

Přeji Vám, vážený pane arcibiskupe, mnoho dalších let života ve zdraví a spokojenosti. Věřím, že Vaše moudré slovo z našeho veřejného prostoru nezmizí a těším se na naše budoucí setkání.

S úctou
Václav Klaus