Nadpis musí být krátký, jinak bych k této větě ještě dodal „abychom potěšili Trumpa a naše válkychtivé politiky a političky“. Byl jsem předseda vlády a prezident republiky v době, kdy jsme na obranu vydávali něco kolem 1 % HDP. Při všech zasedáních NATO, kterých jsem se zúčastnil jsme za to byli kritizováni všemi americkými prezidenty (Clintonem, Bushem a Obamou), ale stejná kritika, která byla velmi netrumpovská, mířila i na většinu dalších členských zemích, a proto se nic nedělo.

Teď se najednou všechno změnilo. Místo 2 % je požadováno 5 %. Požadováno a téměř všemi zúčastněnými s výjimkou Španělska i přijímáno, ale s vědomím, že je to nerealistické. Jak z důvodu, že na to řada nemá prostě nemá, tak proto, že tyto peníze nejsou utratitelné. To se týká zejména naší armády.

Zajímavé je něco jiného. Změnil se vojensky poměr sil? Položil si vůbec někdo tuto otázku? Při celé této diskusi o pěti procentech na armádu (záměrně neříkám na obranu) jsem nikde nečetl o našem dnešním zaostávání ve vojenské síle. Říkám-li našem, myslím tím NATO, nikoli Českou republiku. Před několika týdny jsem viděl v německém týdeníku Junge Freiheit porovnání vojenské síly NATO a Ruska, které je považováno za našeho dnešního nepřítele. O jiném se nemluví.

Podívejme se na toto porovnání:

Vynecháme-li děla a tanky (a všichni generálové se přesvědčili, jak se tanky na Ukrajině neosvědčují), je převaha NATO drtivá, a to nemluvíme o technické úrovni a o vybavení moderní elektronikou, kde bude s největší pravděpodobností převaha ještě daleko větší. Je třeba právě teď tuto převahu radikálně zvyšovat? Může to jakkoli změnit situaci ve světě?

Neuvedl jsem počet nukleárních zbraní, který je 6 065 (NATO) a 6 255 (Rusko). Je počet nukleárních zbraní v čemkoli rozhodující, myslíme-li si mnozí (a jsme v tom stále, už desítky let, utvrzováni), že ke zničení dnešní civilizace stačí jen jejich malá část?

Můj smutný závěr je, že o další zesílení vojenské převahy NATO nejde. Jde o politiku, jde o zisky firem vyrábějících vojenskou techniku, jde o militarizaci myšlení lidí, jde o udržení hegemonického postavení USA v dnešním světě, jde o pokus zabránit vzniku multipolárního světa.

Nic z toho nemůže být ve prospěch České republiky. Pokud ta nebude usilovat o politiku ve svém vlastním zájmu, dopadne to s námi velmi špatně. Uvědomí si to voliči v letošních říjnových volbách? Nabídne jim nějaká strana nějakou naději? O tom se teprve přesvědčíme.

Václav Klaus, MF Dnes, 21. 7. 2025