V průběhu měsíce dubna před 80 lety probíhaly těžké osvobozovací boje druhé světové války, která se pomalu ale jistě chýlila ke svému konci. Na západní frontě byli spojenci za Rýnem a 25. dubna se setkali na Labi u Torgau se Sověty. Na východní frontě započal útok na Berlín. Probíhala ale také nejtěžší a nejkrvavější bitva na území dnešní České republiky – bitva o osvobození Ostravska a jeho cenných surovinových zdrojů a průmyslových závodů, ostravsko-opavská operace, které se účastnil také v SSSR zformovaný 1. československý armádní sbor.

Wikipedia popisuje celkovou bilanci ostravské operace následovně. „Do bojů se zapojilo okolo 225 000 Rudoarmějců a příslušníků čs. tankové brigády, z nichž téměř 24 000 padlo a 89 000 jich bylo raněno. ... Německé vojsko mělo asi 155 000 vojáků. Z tohoto počtu padlo nebo z boje bylo vyřazeno okolo 75 000 mužů a 20 000 bylo zajato.“ Jen při osvobozování nevelkého rodného města (tehdy 4 610 obyvatel) autora těchto řádek padlo 15 vojáků Rudé armády, což je mimochodem více než desetina na území Československa padlých Američanů. To nechť není chápáno jako výtka americkým vojákům, ale jako konstatování historického faktu. Je potřeba připomínat každý zmarněný život.



Vojáci Rudé armády v květnovýh dnech roku 1945 po osvobození moravskoslezské obce Šenov

Mnoho se toho u nás namluvilo a namluví o osvobozování Prahy. A tak se stalo, že poměrně jasná dějinná událost osvobození naší země od agresivního pangermanismu a bestiálního nacismu byla zapřažena za káru aktuálních politických sporů probíhajících v dnešní složité mezinárodní situaci. Ve spojitosti s algoritmy sociálních sítí z toho vznikl dosti nechutný a nedůstojný koktejl.

Na Ostravsku se ale o tom, kdo nás osvobodil příliš nepolemizuje. Není totiž o čem. I proto si letos město Ostrava stejně jako před pěti lety své osvobození s vděčností připomíná sloganem „Ostrava nezapomíná“. Ani my bychom neměli zapomínat. Oni všichni ti muži a ženy ležící v naší zemi stovky a tisíce kilometrů od svých domovů nemají s našimi dnešními politickými půtkami ani s dnešními představiteli svých zemí, ať už jde o Rusko či Ukrajinu, mnoho společného.