06/06/2024
Rozhovory
Filip Turek je věrohodný, ne jako Nerudová. Evropa potřebuje šok
Václav Klaus pro Parlamentní listy


Pane prezidente, volební místnosti se otvírají za pár desítek hodin. Jaká je či byla předvolební kampaň? Dlouho působila dost „mrtvě“. Zaznamenal jste vážná témata, která k volbám do Evropského parlamentu patří?

Vládní koalice si nedovoluje s žádným tématem vůbec vystoupit. Vládní koalice chce potichu vládnout a neodváží se cokoli namítat proti Evropské unii a vůbec proti vývoji dnešní doby, takže ona žádná témata nevyvolala. Mám pocit, že parlamentní opoziční strany toho moc také nedokázaly. Plochá, nevýrazná, nesilná argumentace. Mimoparlamentní existující či rodící se strany na okraji? Řada z nich řekla mnoho rozumných názorů, ale nejsou slyšet. Proto bylo podle mého názoru ticho. 

Nedávno jsem jel někam asi 100 kilometrů autem a řekl jsem si, že vlastně vůbec nic nenasvědčuje tomu, že máme za pár dní volby. Když jsem byl před asi dvěma týdny mezi Rakouskem a Bavorskem, přece jen tam byla kampaň viditelná a kandidující strany se tam něco snaží říkat. U nás nikoliv. 

Parlamentní opozice, kterou jste zmínil, ale přece výrazně vytahovala témata jako Green Deal nebo migrační pakt.

V žádném případě jsem nechtěl v tomto smyslu útočit na parlamentní opozici. Reagoval jsem na otázku, jestli mě něco výrazného zaujalo. Nelze říci, že by tyto strany přišly s výraznými novými argumenty, anebo že by je přednášely originálním způsobem, který by veřejnost mohl zaujmout. 

Evropský parlament a další instituce EU jste v prohlášení vašeho institutu označili za semeniště různých progresivistických ideologií. Stalo se tak podle vás zejména proto, že tyto volby dříve většina voličů ignorovala a své zástupce si zvolila menšina. Můžeme v těchto volbách očekávat něco jiného? Mohou se ty pomyslné misky vah vyrovnat, pokud už ne rovnou převážit na druhou stranu?

Jedna věc je dnešní stav a druhá, co s tím mohou tyto volby udělat. Ano, když většina ignoruje volby, je jasné, že menšinové názory mohou velmi snadno vyhrávat. Navíc tím, že většina volby ignoruje, dostávají se tam jako kandidáti politici druhé až třetí kategorie. Buď úplně začínající politici, anebo ti, kteří už mají z větší části po kariéře doma a utečou do pohodlí a klidu evropských institucí. Je to samozřejmě veliký problém a při vší nelásce k evropským institucím mi nezbývá než vyzývat občany, aby šli volit. Říkám to zcela rezolutně, protože volbami se celá řada věcí řekne. Jde o náznak spokojenosti s děním v Evropě a celém evropském unifikačním procesu. 

Volby budou vypovídat o nazírání na bláznivý Green Deal, protože některé strany se vůči němu silně vymezují, zatímco drtivá většina fialovsky říká, že už je dávno rozhodnuto a nemá cenu se tomu bránit. Bylo by třeba říci, že s Green Dealem je nutné zásadně něco udělat, protože nás jinak definitivně zničí. Předchozím unijním projektům se to kupodivu nepodařilo, ale Green Dealu se zničení Evropy určitě podaří. Nepochybně volby řeknou mnohé i o nás, protože pokud voliči podpoří, či nepodpoří vládní koalici, chtějí jí něco vzkázat.

Green Deal zcela jistě patří mezi hlavní témata těchto voleb, ale dnes od významné části politických stran žádnou extra chválu na tento zelený plán neslyšíme. A to včetně těch, kteří to silně prosazovali. Z druhé strany i od části stran, které Green Deal od počátku kritizují, slyšíme, že ho není možné zrušit, pouze upravit, modifikovat, zmírnit… Měli by se s tím zásadní odpůrci tohoto projektu smířit?

Evropa je v současné době určitým způsobem naladěná, indoktrinuje děti ve školách, všechno je zpolitizováno a touto optikou viděno je zrušení Green Dealu snem, který nyní nepovažuji za realistický. Nicméně správně říkáte, že najednou mlčí ti, kteří Green Deal prosadili a schválili. Samozřejmě. Říkat dneska, že nebudou spalovací motory, že se zavírají další a další doly, že do 10 let nebudou plynové a uhelné kotle, že se nebude cestovat atd., to je nepochybně před volbami velmi nepopulární. Mlčení reprezentantů Fialovy vlády je naprosto logické a není na tom nic nečekaného. 

Na druhé straně bych si přál, kdyby volby byly o Green Dealu, ale mám strach, že to tak úplně nebude. Zkusme si v pátek stoupnout do fronty u voleb a ptejme se lidí, jestli sem jdou kvůli Green Dealu. Drtivá většina řekne, že ne a půlka možná ani neví, co to je. Míra zblbnutí společnosti vírou v ideologii globálního oteplování je nezměrná. Strašlivě se nám nepodařilo proti tomu bojovat, přičemž sám se o to snažím už nekonečně mnoho let. Moje původní velká kniha na toto téma (Modrá, nikoli zelená planeta, pozn. red.) vznikla v roce 2007, byla publikována v 18 jazycích světa, ale pořád si nemyslím, že by tento problém lidé většinově znali. Trochu bych snižoval iluze. Pravda určitě je, že ti schvalovači a propagátoři Green Dealu teď mlčí a „vondrovsky“ hrají falešnou hru, to je prototyp dnešního politika. 

Když jste se zmínil o Alexandru Vondrovi, který vede kandidátku SPOLU a původně prosazoval samostatnou kandidaturu ODS, ten dnes vyzývá voliče, aby kroužkovali právě kandidáty ODS na úkor lidovců a TOP 09…

V principu jsem proti kroužkování a prosazuji standardní systém politických stran, které by měly být natolik konsolidované a racionálně uvažující, že pořadí na kandidátce vytvářejí záměrně a s vědomím všeho, co to obnáší. V takovém případě má být kroužkování naprostou výjimkou, má se ho užívat jako šafránu. 

Vrátíme se ještě ke Green Dealu a ostatním velkým tématům. Míníte, že většina lidí pravděpodobně moc netuší, o čem to všechno je. Dobře ale například vím, že všichni naši zemědělci velmi dobře negativa a rizika Green Dealu znají. Je to výjimka? Anebo je to tak, že si možné problémy daných věcí lidé a skupina občanů uvědomí a zjistí ve chvíli, kdy na ně začnou dopadat? A není to pozdě?

Pozdě to určitě je. Zelená ideologie, ze které Green Deal vzešel a je vyjádřením její podstaty, tady je už dávno. Ať nikdo neříká, že ji nemohl prokouknout, pochopit či domyslet. Kdo přemýšlí, musí říci, že jde o naprosto zhoubnou ideologii. Pozdě něco změnit není nikdy, nejsme u konce světa. Musíme si ale racionálně uvědomovat horizonty, v nichž žijeme. Jednou věcí je horizont, ve kterém žiji já ve svých za pár dnů 83 letech, něco jiného je to ve vašich 35 letech, kdy máte úplně jiný časový horizont. Můžete si trošku počkat a třeba si myslíte, že se to změní. 

Mně bylo 35 let v roce 1976 a bujel husákovsko-štrougalovský režim se vším všudy. Měli jsme pocit, že je to z jedné strany daleko od roku 1968, avšak z druhé strany se před námi nejevilo žádné světélko zlepšení. Proto byla naše frustrace veliká. Možná, že vaše frustrace je menší, ale nechci vám nic vytýkat a říkat, že má vaše generace být frustrována stejně. Neboli, časové horizonty jsou podstatné. Není pochyb o tom, že v roce 2237 nebude o žádném Green Dealu nikdo vědět, ale jestli to tak bude i v roce 2037? Mám skoro hrůzu, že v té době ještě fanatičtí bruselané budou stále tento směr razit. Troufnu si proto tvrdit, že významné změny se už já nedožiju. 

Ve svém nedávném článku v MF Dnes nabádáte občany, aby si do Evropského parlamentu vybírali kandidáty, kteří budou schopni se ozvat a nebudou na všechno kývat. Napadá mě jednoduchá otázka. Vidíte takové kandidáty? Vybral jste si sám podle tohoto měřítka?

Předně říkám, že ve stranách pětikoalice nikoho takového nevidím. Zgajchšaltovanost lidí v těchto pěti politických stranách je podle mého názoru podobná tomu, co jsme zažívali za komunismu. Považuji to za velmi smutný fenomén, o kterém jsme si mohli myslet, že už nemůže znovu nastat. Zapomíná se však na známý výrok Ronalda Reagana, který v době, kdy byl guvernérem Kalifornie, prohlásil, že svoboda je vždy jednu generaci před vymřením. Neboli že každá generace musí znovu začít za svobodu a demokracii bojovat, protože se nedědí z jedné generace na druhou. V tomto smyslu vidím u dnes dominantních politických stran velké nebezpečí. 

Na druhou stranu můžeme spatřovat určitou naději v nových a zatím malých stranách. Ostatně mnoho z nás fandí Filipovi Turkovi, který je novým neokoukaným listem v naší politice a proti ženské dominanci všech těch Nerudových a dalších, by mohl zabodovat. Zde jistou naději vidím. Také vím, že řada stanovisek stran typu Svobodných je rozumná, ale nevím, jestli se touto cestou dají změny prosadit. Šéfové těchto malých stran musejí trošku ubrat svého ega a pochopit, že by bylo lepší být místopředsedou větší strany než předsedou strany malé. Aniž bych jmenoval, musím to zazlívat spoustě lídrů malinkých stran a hnutí. Ti lidé určitě nejsou hloupí a vidí svět šířeji než zglajchšaltovanou optikou našich mainstreamových médií, jenže u nich stále platí, že přidat se k něčemu a někomu je bráno jako nepřijatelné. 

Ano, o tom se mluví opakovaně, dlouho a vím, že řada lidí se v minulosti snažila menší strany s podobným programem dát dohromady a vysvětlit jim, že je lepší zkusit se dát dohromady než skončit s dvěma třema procenty „pod čarou“ a nulovou možností cokoli změnit. Věříte, že by se to nyní mohlo byť částečně podařit před příštími sněmovními volbami za rok na podzim?

Nejsem zemanovský prognostik a neumím předpovědět, jak to dopadne. Řekl bych ale, že čas mezi počátkem června, kdy vedeme tento rozhovor a volbami v říjnu 2025 je z politického hlediska strašlivě dlouhá doba. Skutečnost, že by autentičtí politici ve stranách, které popáté propásnou možnost se dostat do toho či onoho parlamentu a zase budou rádi za svá dvě tři procenta, předvedli neschopnost z toho vyvodit důsledky, byla důkazem, že jsou špatnými politiky. Velmi bych si přál, aby z nich tato nezralost začala vyprchávat. 

Jedním měsíčníkem jsem byl požádán, abych přispěl svým názorem do článku o 25. výročí úmrtí Václava Bendy. Sednul jsem a napsal pár vět. Proč to říkám. Václav Benda byl velmi svůj, velmi konzervativní a velmi názorově zaťatý. Určitě to nebyl člověk poletující zleva doprava či shora dolů. Nicméně když se blížily volby v roce 1992, Václav Benda pochopil, že nepadá v úvahu, aby se jeho KDS sama dostala do parlamentu a byl ochoten se spojit s ODS. Tehdy už nebylo z technických důvodů možné faktické propojení obou stran, tak jsme narychlo vytvořili koalici a později došlo k tomu, že KDS beze zbytku přešla do ODS a Václav Benda kývnul na to, že už dále nebude lídrem té strany. Václav Benda byl tohoto kroku schopen a mohl by v tomto smyslu být vzorem řadě našich dnešních politiků. Už měl něco za sebou, měl jistou aureolu, byl pevný v názorech, ale přesto toto spojení udělal. Moc bych naše začínající politiky nabádal, aby udělali něco podobného. 

Již jste hovořil o Filipu Turkovi, který je lídrem volební koalice Motoristů sobě a Přísahy, plní v posledních dnech média a během posledních pár desítek hodin se o něm jistě dověděli lidé, kteří ho dříve neznali. Řada signálů ukazuje, že Turek přitáhl k volbám mladé lidi, kteří se dříve o politiku nezajímali. Přitom jsme doteď slyšeli, že mladí jsou hlavně progresivní a následují paní Nerudovou. Lze Filipa Turka vnímat jako do jisté míry protiklad a zároveň důkaz, že mladí lidé zdaleka nejsou ve své většině naklonění progresivistickým myšlenkám?

Filip Turek je nepochybně nadějí a jediným nově se zjevivším politickým talentem mezi mladší generací. Na první pohled je věrohodným člověkem, což je jasným protikladem vůči paní Nerudové, která je všechno, jen ne věrohodná a důvěryhodná. To vidím jako jistou naději. Samozřejmě v politice začíná a má logicky začátečnické problémy. Mám ale pocit, že Filip Turek je nadějné jméno do budoucna, nejenom pro tyhle volby.

To znamená, že podle vás můžeme vidět i v těchto volbách smysl pro ty volby budoucí za rok, za pět a víc let, že se misky vah převáží na druhou stranu i opačným pohledem na svět?

Oddělme tyto volby a tyto volby coby investici do voleb dalších. To jsou dvě časově odlišené dimenze. Evropa by strašlivě potřebovala jistý šok, zatřesení. Kdyby postupem času došlo k nárůstu hlasů, které jasně říkají, že je netěší dnešní vývoj Evropské unie, v každém případě by to byl úžasný výsledek. Nemyslím si zároveň, že tyto současné volby změní poměry v EU, nemyslím, že ovlivní fakt, že paní von der Leyenová bude nadále šéfkou Evropské komise. Takovou změnu bych dnes nečekal. Ovšem atmosféru to změnit může, a to by v každém případě byl obrovský úspěch. 

Bylo by potřeba, aby volby vytáhly pár Turků. Když už Turecko není členem unie, tak aspoň pár Turků vytáhnout do Evropského parlamentu (usmívá se). Takových, které dle mého posledního článku nebudou jen kývat, protože kývačů je v Evropském parlamentu dost. Chtěl bych ale každého varovat před mimořádnými očekáváními. Vím, že se strašně hezky u piva říká nějaký názor, anebo že se strašně hezky říká nějaký názor spřátelenému médiu. Hůře se to už říká na fórech, která jsou nám nepřátelská, anebo na fórech, která jsou strašně obrovská. Vystoupil jsem v Evropském parlamentu a znám to prostředí. Velikost toho parlamentu mi sice v daný moment dodávala sebevědomí a sílu, ale pokud se nováček v Evropském parlamentu posadí do toho kotle a ví, že je pouze jedním ze 705 poslanců a má dvě minuty na svůj projev, tak tam něco dokázat je složité. Mnozí proto raději zvolí roli kývačů a užívají si sladký život ve Štrasburku, protože v Bruselu sladký život snad ani být nemůže. Není snadné se tam prosadit, takže bych to nepřeceňoval. I přes to všechno opakuji, že by bylo skvělé, kdyby se tam pár Turků dostalo. Určitě budou na začátku zakřiknutí, jak můžeme vidět i u Filipa Turka občas v televizních debatách, se kterými on zatím nemá moc zkušeností, zatímco ti všichni ostatní tam chodí roky. Měnit ale věci může. 

Druhou věcí je, že pokud volby dopadnou dobře, mohou být startem pro některé politiky a některé politické strany a hnutí. Rozumím-li tomu dobře, tak to je hlavní karta, na kterou hrají Motoristé, protože jim jde samozřejmě víc o nás než o Evropskou unii. Je to pro ně start, teď jsou daleko známější a díky paní Nerudové jsou o další stupínek víc známí. Není důvod k nekonečnému pesimismu, ale podceňování hrůzostrašného vývoje dnešní Evropy by byla velká chyba, které bychom se neměli dopouštět.

Radim Panenka, Parlamentní listy, 6. 6. 2024




74
Tomáš Břicháček: Green Deal – Zelený úděl
koupit
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku

73
Václav Klaus: 30 let polemiky o Evropě
koupit
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku