30/04/2024
30 let polemiky o EU
Smysl bruselské nedohody (2003)
Václav Klaus, CEP a IVK 1993-2024


Základním evropským sporem současnosti je to, zda Evropa, a lidé v ní, potřebují a chtějí opustit myšlenku států jako výchozího stavebního kamene evropského kontinentu, což bývá označováno za tzv. westfálský systém suverénních států, ve prospěch vytvoření jednoho supranacionálního státu (s paralelním posilováním nižších než státních, tedy regionálních útvarů) či nikoli.

Nemůže být sebemenšího sporu o tom, že by evropská ústava (podle návrhu tzv. Konventu) znamenala v tomto směru výrazný krok, a proto je její dočasné nepřijetí evidentním zastavením celé řady probíhajících či nastartovaných unifikačních procesů. Bruselská nedohoda toto zastavení způsobila a bude snad i důvodem k tolik potřebnému ohlédnutí se, k novému přemýšlení, k oslabení dosud výsadní role oné zvláštní koalice evropské politické elity, bruselské byrokracie a jisté kosmopolitně uvažující intelektuální skupiny, která – rukou společnou – v poslední době urychlovala evropský integrační vlak bez ohledu na skutečné zájmy občanů zemí Evropy.

Motivace těchto lidí jsou různé. Rozhodování v Bruselu (či na evropské úrovni) velmi výhodně – pro ně samotné – oslabovalo demokratickou kontrolu, která je uvnitř každého státu velmi přísná (právě proto tito politici bruselské instituce tak milují). Umožňovalo vytvoření nové, dobře placené byrokratické vrstvy. Ambiciózním intelektuálům poskytovalo další platformu pro jejich poradcovské služby na bázi jimi prosazované ideologie etického universalismu a internacionalismu. Někteří z nich si skutečně mysleli a snad si myslí i dnes, že války měly původ v národní suverenitě a svrchovanosti. Další se dopouštějí Bastiatem dávno vypointovaného myšlenkového zkratu, neboť vnímají jen to, co je vidět a ne to, co bezprostředně vidět není (ale co logicky následuje) – chtějí si např. uspořit vteřinky spojené s používáním cestovních pasů, aniž by domysleli, co všechno to předpokládá.

Někteří (a jsou to zejména velcí byznysmani a různé nevládní organizace) dobře pochopili, že je vzdálený Brusel rájem pro legální i nelegální lobování s cílem dosáhnout výhod pro sebe za peníze daňových poplatníků. Jiní si léčí své komplexy z americké dominance, životnosti, tvořivosti a dynamiky a chtějí sjednocenou Evropu jako hráz proti americkému vlivu. Někteří jiní snad opravdu věří v internacionalismus, v jakýsi transnacionální hybridní režim, v jakýsi idealizovaný normativní prostor, který je nad politikou i státní suverenitou (J. Rubenfeld to nazývá internacionálním konstitucionalismem). Je to založeno na víře v možnost expertního, neutrálně byrokratického uvažování a apolitické právnické racionality, staví to mezinárodní komunitu nad základní autoritu demokracie. O tom by bylo možné psát knihy, dnes si aspoň vyjmenujme hlavní témata.

Tyto hlubší věci tématem diskusí mezivládní konference v Bruselu nebyly, určitě ne v explicitní podobě, i když můžeme doufat, že si aspoň někteří ze zúčastněných tyto věci – alespoň implicitně – uvědomují. Mám však strach, že jejich motivace návrh ústavy nepřijmout byly – bohužel – jiné.

Každý z účastníků bruselského jednání je zkušený homo politicus, každý z nich se potřeboval vrátit domů s nějakým malým vítězstvím. Někteří z nich však do své kauzy předem nainvestovali až příliš mnoho politického kapitálu a v Bruselu se zřetelně projevila nekompatibilita jejich postojů – ona „soustava rovnic“ prostě neměla řešení, vzhledem k daným parametrům.

Něco úplně jiného je to, zda by tato evropská rovnice (či soustava rovnic) nějaké řešení měla, kdyby všichni zúčastnění nastavili „správné“ parametry, odpovídající reálným postojům obyvatel jednotlivých evropských států nebo zda je evropské řešení možné jen tehdy, když se na nějaké postoje či zájmy omylem nebo mocenskou silou zapomene. Já nepochybně inklinuji ke druhému výkladu – evropské řešení je možné jen na úkor někoho a mám strach, že je hlavně na úkor evropské, spíše mlčící většiny, která do Bruselu nejen nejezdí, ale jejíž hlas tam ani nedolehne. Těch, kteří by na tomto řešení získali, bude méně než těch, kteří by ztratili.

Bruselská nedohoda snad zvýší zájem o vážnou diskusi evropského tématu – i u nás. A to je velké vítězství. Bylo by velmi špatné, kdyby se místo klidné, hluboké a poctivé reflexe celého problému někteří naši politikové právě teď rozhodli střemhlav vrhnout do příprav jakéhosi tvrdého evropského integračního jádra.

MF Dnes, 16. 12. 2003


74
Tomáš Břicháček: Green Deal – Zelený úděl
koupit
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku

73
Václav Klaus: 30 let polemiky o Evropě
koupit
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku