V Polsku proběhly mimořádně sledované parlamentní volby. Vítězem se stali konzervativci z Práva a spravedlnost. Vládu však, s největší pravděpodobností, budou skládat Brusel milující a Bruselem milovaní liberálové Donalda Tuska spolu s progresivistickou Třetí cestou a programově podobnou Levicí. Žádné dobré zprávy pro každého, kdo se vzpírá bruselské centralizaci moci a pro každého, kdo vidí dnešní hlavní politický střet jako střet o hodnotové směřování evropské civilizace, to nejsou.

V Polsku v těchto volbách (podobně jako na Slovensku) nešlo o témata ekonomická, o inflaci, o hospodářský růst, o míru nezaměstnanosti, o růst HDP, o úspěch hospodářského zotavení země po „kovidu“. V Polsku ani nešlo o vyšší či nižší míru angažovanosti země v rusko-ukrajinském konfliktu - tam budou „tuskovci“ stejní jako „kaczyńskovci“.

Proč tedy byly polské parlamentní volby tak důležité? Šlo v nich jednak o zachování existence posledních politických snah polské vlády o vedení – na Bruselu nezávislé – domácí politiky (Kaczyńsky - Morawiecki), nebo o vítězství Bruselu bezpodmínečně podřízené politiky (Tusk), jednak v nich také šlo o ideový souboj dvou světů. Světa myšlení normálního člověka a světa myšlení novodobého progresivistického, multikulturalistického, genderistického, „thunbergovského“ světa. Na rozvážném katolickém venkově a v menších městech vyhráli Kaczyńského konzervativci, ve velkých „mondéních“ liberálních metropolích levicoví „tuskovci“.

Nezávislost na Bruselu a odpor vůči levicovým progresivistickým nápadům, to jsou ony hlavní „bojové“ linie, které charakterizovaly politický souboj o moc v Polsku – a jsou také hlavními bojovými liniemi současného politického světa. Vítězem v Polsku jsou sice konzervativci, vládu však s největší pravděpodobností budou sestavovat Tuskovi „probruselští“ progresivisté.

Co to znamená?

Donald Tusk byl vždy zastáncem co největší politické a ekonomické integrace EU. Ostatně, právě pro tyto své postoje byl vybrán (ne zvolen) za předsedu Evropské rady (2014 – 2019), stal se „polským Bruselanem“, byl významným podporovatelem Lisabonské smlouvy, pokud stál v čele Polska, přál si vstup své země do eurozóny. Jako předseda Evropské rady nezvládnul po roce 2014 usměrnit ukrajinské ambice a svou krátkozrakou podporou vybudil ukrajinské naděje na vstup do EU. Pokud tedy nejmenovaný vysoký představitel Evropské komise říká, že „Tusk se stane nejvýznamnějším lídrem velké evropské země na Evropské radě, [a svými postoji] ji zásadně ovlivní“, má pravdu. Tusk není autentickým polským politikem, je oním pověstným trójským koněm, který bude sloužit více Bruselu, než Varšavě - a zdůrazněme, že Tusk - premiér se stane jistě významnou politickou vahou, která zvyší šance i naděje von der Leyenové stát se po volbách do Evropského parlamentu v příštím roce předsedkyní Evropské komise i podruhé.

Projekt V4, už tak dnes oslabený, bude ztrátou polského konzervativního přemýšlení o evropské integraci oslaben ještě více. To je jistě chtěným přání Fialy, Pekarové, Rakušana, Jurečky, Lipavského a Dvořáka, jistě to není přáním Orbána ani nového slovenského premiéra Fica. Radost mohou mít Němci, těm V4 vždy vadila. Těšit se z Tuskovy „bruselské“ vlády mohou všechny ty Jourové, které dělaly vše, co mohly, aby na polské konzervativce v každém vhodném okamžiku zaútočili a v očích části polských voličů ji ničily.

Tuskova vláda bude jistě přivítána Berlínem. Skončí polské připomínání Druhé světové války a naznačování, že by Německo mělo zaplatit válečné reparace (a nyní nediskutujme, zda to bylo politicky realistické a smysluplné polské „volání“). Spokojeni budou i Američané. Tusk nebude na polském postoji k NATO či válce na Ukrajině jistě nic měnit. V nenávisti ke všemu ruskému bude sdílet stejný postoj jako Kaczyńského „jestřábi“.

Co bude znamenat Tuskova budoucí vláda pro nás? Fialově probruselské vládě se uleví. S Tuskem jistě najdou mnohem více společných témat, než s Morawieckého vládou. Tuskova vláda, to je především vítězství Pekarové, Rakušana, Lipavského a Jurečky. To je vítězství probruselské (stále silnější a dominantnější) části ODS. To bude propagandistický impuls pro všechny české europeisty. To bude „životadárná“ krev do žil všem progresivistům a milovníkům Bruselu.

Donald Tusk v čele budoucí polské vlády, to jsou ti „Bruselší ve varšavských branách“. Vnesou do Polska vše nezdravé, co kolem sebe vidíme, a budou „příkladem“, jak to za dva roky „zmáknout“ i u nás. Vyhrát volby, to ještě vůbec neznamená sestavit vládu a úspěšně vládnout. I to je jedno z poučení polských parlamentních voleb.

Ivo Strejček, MF Dnes, 19. října 2023