Na sobotním sjezdu českých pirátů vystoupil Petr Fiala. Podle jeho slov musejí politické strany současné vládní koalice „pečovat o svobodu a demokracii ve sporu se stále troufalejšími extremisty a populisty“.
To je nová tónina v argumentáři českého premiéra. Vytáhnout „obranu demokracie“ jako úkol dneška potvrzuje stále neodbytnější dojem, že vládní nezvládání zjevných ekonomických problémů země potřebuje Fialův kabinet „přebít“ silnější kartou – strachem o samotnou podstatu demokracie v naší zemi.
Jedno staré rčení říká: není kouře bez ohně.
Kdyby si totiž česká vláda, vládnoucí ostatně dost dlouho na to, aby za ní už byl vidět kus práce, počínala tak, aby s jejími výsledky byla většina občanů spokojena, snad by v téhle zemi (ostatně nikdy v historii příliš revoluční) neměli lidé potřebu přichylovat se k – často podivným – hlasatelům neklidu. Kdyby vláda nezapalovala ohně, nebylo by kouře, který premiér Fiala nazývá „ohrožením demokracie“. A pokud tu skutečně nedemokratické nálady doutnají, snad se měl předseda jedné z vládních koaličních stran na pirátském sněmu kriticky zamyslet, jak velká část viny za tento stav je vinou vládní.
Ostatně, kdo jsou ti extrémisté a populisté, o kterých premiér mluvil? Kdo ohrožuje demokratické pořádky země? Bez přesnějšího vymezení těchto pojmů bychom si snadno mohli myslet, že oněmi extremisty jsou ti pravidelní „blokovači“ dopravy toužící skoncovat s automobilismem v Čechách, že extremisty je jakési hnutí Univerzity za klima, které právě chystá čtyřdenní okupaci okolí ministerstva průmyslu, protože „snižování emisí není vládní prioritou“, nebo jsou snad extrémisty ti z českých europoslanců, kteří v Evropském parlamentu hlasují pro zákaz spalovacích motorů? V takovém případě byl Petr Fiala na tom správném místě a pirátům měl promluvit do duše.
Že tak Petr Fiala neudělal, svědčí o tom, že za extremisty a populisty považuje někoho jiného. Zřejmě lidi frustrované, vystrašené a rozzlobené, kteří se domnívají, že nic jiného než zúčastňovat se nejrůznějších demonstrací, jim už nezbývá.
I zde se nabízí otázka, nad kterou by se předseda politické strany měl zamyslet. Co se stalo s jeho politickou stranou, že už ji mnozí nepovažují za subjekt, kterému důvěřují? A není to jen případy Fialovy ODS. Stejně, vlastně ještě hůř, jsou na tom ostatní politické strany v Čechách. A ano, jejich postupné slábnutí je skutečně ohrožením demokratického parlamentního systému. I zde proto platí, že není kouře bez ohně.
Česká vláda musí začít vládnout. Vládnout v Čechách, ne v zahraničí. Vládnout ve prospěch lidí této země. Bude-li si tak vláda počínat, nebude se muset napříště její premiér obávat o osud demokracie v Čechách.
Ivo Strejček, 2. 5. 2023
