Ve čtvrtek 8. února 2023 je tomu 140 let, kdy se v jihomoravské Třešti, sice na Moravě, ale v tehdejší Rakousko-Uherské monarchii, narodil ekonom světového formátu a věhlasu Josef Alois Schumpeter.

Patřil do významné skupiny „rakouských Moravanů“, která zahrnovala takové velikány, jakými byli Sigmund Freud, Gustav Mahler, Karl Kautsky, Ernst Mach, Robert Musil a mnoho dalších. „Rakouským“ ekonomem se stal díky univerzitním studiím ve Vídni na počátku 20. století, „americkým“ ekonomem se stal ve třicátých letech po útěku z Evropy před Hitlerem. Byl pravděpodobně jediným ekonomem, který mohl v první polovině dvacátého století v mezinárodní proslulosti soutěžit s Keynesem.

Když jsem na konci padesátých let, stále ještě v tuhém komunismu, začínal své formální ekonomické vzdělávání, se jménem Schumpeter jsem se na pražské VŠE nesetkal. Objevil jsem ho až v polovině šedesátých let při své aspirantuře, kdy jsem pro zkoušku z dějin ekonomických doktrín musel věnovat několik týdnů pečlivému studiu jeho úžasného díla History of Economic Analysis. Tato Schumpeterova kniha mi pomohla pochopit skutečnou podstatu ekonomie a obrovský rozsah záběru ekonomické analýzy.

Schumpeter svět – už v roce 1912 – oslovil svým konceptem inovací, podnikatelství a „tvořivé destrukce“. Pak psal řadu ekonomických textů a nakonec proslul knihou Capitalism, Socialism and Democracy (z roku 1942), v níž říkal, že „se inovace stanou rutinní záležitostí“, že bude pokrok „zmechanizován“, že problémy budou „řešeny“ pomocí rozumu a vědy, že bude podnikatelství nahrazeno čirou „kalkulací“, že „se bude vytrácet individuální motivace, že začne převládat kolektivistická mentalita. A že tím kapitalismus skončí.“ Schumpeter to sice nevítal, ale nemyslel si, že to bude konec světa, historie, pokroku a rozvoje. Vždy mne mrzelo, že jeho kniha nebyla dostatečně varovná.

Dnes máme mnozí také pocit, že kapitalismus končí, ale zdá se nám, že z jiných důvodů. Ničí ho nové ideologie – stále expandující paternalismus státu, zelená ideologie, přeregulovanost ekonomiky, závistivý boj s bohatstvím a zásluhovostí, nesmírně narůstající nedůvěra v ničím nezastupitelné přínosy trhu a hlavně důvěra ve schopnost státu ho nahrazovat.

K tomu všemu Schumpeter nepřispěl. A ekonomickým velikánem určitě byl. Jen se mu vůbec nepodařilo stát se úspěšným ministrem financí Rakouska po 1. světové válce. Rozvratu ekonomiky po rozpadu monarchie se asi zabránit nedalo. Na tento krátký úsek jeho biografie se radši nevzpomíná.

Václav Klaus, Lidové noviny, 8. 2. 2023