Prezidentské volby dopadly podle očekávání. Naplnily se všechny předpovědi, odhady a prognózy – generál Petr Pavel drtivě zvítězil. O rekordní více než 70% účast a mobilizaci voličů se zasloužili jeho protikandidát Andrej Babiš a mediální mainstream, který vůči Babišovi chová iracionální téměř patologickou a nijak nezastíranou nenávist. Ti přeměnili volby v „referendum“ o Babišovi, v němž kandidát hnutí ANO neměl šanci. Vyhrocení kampaně, o něž se snažil, mu nepomohlo, ale naopak přineslo body jeho soupeři. Fotogenický, klidně a kultivovaně vystupující generál mohl tak jenom pohodlně sbírat hlasy a podporu, která k němu spontánně směřovala napříč republikou. Jeho výsledku napomohla i totální ideová a politická vyprázdněnost celé kampaně, její bulvarizace a hysterické emoce, jež průběh prezidentské volby provázely. Nečitelný politický nováček Petr Pavel v ní v očích voličů získal nad minulým vládnutím, skandály a kontroverzemi zatíženým Babišem jednoznačnou výhodu.

Petr Pavel získal rekordních téměř tři a půl miliónu hlasů, a tím i ohromně silný mandát pro výkon své funkce. Ve vzduchu se vznáší otázka, jak s touto mimořádnou pozicí naloží. V debatách stále někde zaznívají hlasy o tom, že vládní koalice získala jeho zvolením politický monopol, že hrozí nová totalita atd. Nejsem si tím jist.

Generál Pavel se projevuje jako velmi ambiciózní člověk, který si uvědomuje, jak obtížné pro něho bude si spontánní podporu veřejnosti udržet a její velká očekávání naplnit. Zjevně nemá pocit, že neoblíbené Fialově vládě vděčí za své zvolení, spíše naopak. Musí brát v úvahu, že téměř dva a půl miliónu lidí hlasovalo pro jeho soupeře a že se musí snažit velmi hluboký příkop mezi nimi překonat. Jeho zájmy se od zájmů vlády proto mohou v řadě věcí výrazně lišit. V televizním rozhovoru po zvolení dal dokonce najevo, že by mu nebyl proti mysli vznik nějaké proprezidentské síly na politické scéně, která by využila energie jeho podporovatelů ve volební kampani. Je jisté, že na naši politickou scénu vstoupil nový silný hráč a troufám si tvrdit, že v důsledku toho premiérovi Fialovi starostí spíše přibyde, než ubude.

Bude-li chtít prezident Pavel rozdělený národ sjednocovat a být úspěšnou hlavou státu, měl by rychle zapomenout na extrémní pokrokářské priority, které za nezájmu široké veřejnosti tak lehkovážně opakoval v předvolebních debatách. Nejen proto, že všechny ty liberálně levicové progresivistické experimenty se společností jsou v totálním rozporu s jeho heslem – Klid a řád. Pro velkou část české veřejnosti jsou nepřijatelné. Pro našeho nového prezidenta by měl být varováním příklad jeho slovenské kolegyně a povolební gratulantky Zuzany Čaputové, která na podobné vlně jako politický nováček s progresivistickým programem zvítězila na Slovensku a dnes, po pár letech, jako extrémně neoblíbená politická figura bezmocně přihlíží hlubokému politickému rozvratu své země.

Triumfální vítězství a velké emoce jsou v obtížné době nebezpečné dvojsečné zbraně, které se snadno mění ve svůj opak, neboť vzbuzená očekávání jsou nereálná a možnosti omezené. Nový prezident to vůbec nebude mít lehké.

Jiří Weigl, 30. ledna 2023