Často nám lidé vytýkají, že jsme příliš pesimističtí. Možná někdy i právem. Ale ten náš pesimismus není vůbec samoúčelný, není to negativismus, ale spíše jen snaha nevidět svět přes růžové brýle, tedy řekneme, vidět ho realisticky. Je ale před Vánoci a proto jsem se rozhodl, že stůj co stůj budou mé dnešní glosy optimistické a pozitivní, i když materiálu na ty negativní by ani tentokrát nebylo málo – využije se později.
Kde ale na něco optimistického narazit? V tisku toho moc radostného nalézt nelze. Pozitivní zprávy se špatně prodávají. Člověk si musí vystačit s vlastním pozorováním. Když říkám optimismus, přichází mi na mysl věta Ludvíka Jahna z Kunderova Žertu: „Optimismus je opium lidstva! Zdravý duch páchne blbostí…” Geniální, ale zná to dnes ještě někdo? Čte se ještě Milan Kundera? Jako někdo, pro koho je Kundera autorem více než oblíbeným, zkrátka velmi podstatným, mé pozornosti nikdy v knihkupectví neunikne oddíl s českou beletrií. Kundera v typickém brněnském vydání Atlantisu je tam vždy, často v několika kusech. Ať už je to na malém městě nebo ve velké Praze. V každém českém knihkupectví. Když se podíváte do antikvariátů, stojí zachovalá vydání jen o něco málo méně než nová kniha. To pro mne znamená jediné, že Kundera se kupuje a tedy snad i čte. A to je přeci pozitivní.
Cestou městem člověk míjí prodejce kaprů i živých vánočních stromků. Zatím se ke kádím nikdo nepřivazuje. Někteří aktivističtí dosluhující pražští konšelé, některé zahraniční bankovní domy a nově i oblíbený německý maloobchodní řetězec (ten který před časem vymazával z letáku kříže na řeckých kostelících) se nás snaží přesvědčit, že kapři se mají humánně masakrovat rovnou někde na jatkách a k lidem se mají dostat ideálně ve formě hezkého čistě zabaleného růžového pytlíčku. Jistě, pojďme to vše vytěsnit ze života, smrt a vůbec všechno nepříjemné. Není se pak čemu divit, když některé špatně vychované děti nabývají dojmu, že nějak tak a někde tam se maso bere – tedy v růžovém balíčku v supermarketu. A proto je pozitivní, že naši rybáři a jejich pomocníci mrznou a prodávají nám kapry tak, jak jsme na to zvyklí a jak to máme rádi. A taky, že se starají o naše rybníky, že jsou plné života a něco v nich vzniká, protože rybníky do krásné české krajiny neodmyslitelně patří. A je to těžká práce, tolik vzdálená všem mudrcům, sedícím v klimatizovaných kancelářích, kteří chtějí jen poučovat jak to dělat lépe. Rybáři, myslivci, vůbec se o nich málo mluví, což je možná dobře pro ně, protože ta jejich práce zúžena jen na ty vánoční kádě nebo střílení někde po lesích nepůsobí ani trochu pokrokově. Přitom by nebýt jejich péče, tisíců z nich, česká krajina zdaleka nebyla tak krásná a plná života. A české ladovské Vánoce by bez produktů jejich celoroční, trpělivé a neokázalé práce nebyly těmi pravými Vánocemi. Ale stále jsou, stromky i kapři se prodávají a kupují. A to je přeci pozitivní.
Často se píše a mluví o nákupním šílenství před Vánoci, které vůbec neodpovídá jejich duchu, že chybí ztišení v adventní době, o plných „chrámech konzumu,” přecpaných parkovištích atd. A konzervativní člověk musí uznat, že se to píše z části oprávněně. I když to zní většinou dosti povýšenecky. Skutečně kupujeme spoustu zbytečností, bez kterých bychom se obešli, to ale každý víme. Na druhou stranu, ti lidé přeci vesměs nakupují a shánějí na poslední chvíli dárky pro své blízké, jistě, někteří i pro sebe, ale drtivá většina z nich shání s velkým vypětím něco pro druhé, v očekávání, že to vyvolá radost obdarovaného. A to je na tom přeci nesmírně pozitivní.
Tak, a teď budu obviněn, že jsem byl až příliš optimistický a že je to vše mnohem horší. Byl a je, ale pro jednou to snad nevadí. Krásné Vánoce!
Filip Šebesta, 21. prosince 2022
