Dovolím si letos připomenout dvě knihy, opět nebeletristické. Obě mluví k naší nešťastné době. Asi nejkvalifikovanější kritik dnešního zeleného šílenství, australský geolog Ian Plimer (k českému vydání jeho knihy z roku 2013 „Konec poplašných zpráv o Modré planetě“ jsem napsal předmluvu) vydal obří knihu, 597 stránek drobným písmem, s názvem „Green Murder“, Connor Court Publishing, Queensland, Austrálie, 2022. Je v ní absolutně všechno. Od ryzí vědy po mediální polemiku. Napsal ji za deset měsíců, kdy se léčil s agresivní rakovinou. Kniha je základní polemikou s myšlenkou, že lidské emise oxidu uhličitého způsobují globální oteplování. Jednoznačně říká, že nezpůsobují. Problém vidí v souboji dobře financovaných matematiků, kteří konstruují modely, s vědci, provádějícími experimenty a integrujícími různé vědní obory. Pro Plimera je planeta sama se regulujícím systémem. Klíčem k jeho postoji je název druhé části knihy: „Look Backwards to See Forwards“. Hrozit globálním oteplováním považuje za největší vědecký podvod ve dva a půl tisícileté historii vědy. Kdo chce o klimatu něco říci, tuto knihu musí číst. 

Druhou knihou je dystopický román německé autorky Julie Zeh „Ve jménu Metody“, Argo, 2021. Popisuje společnost, která se upne na absolutizovaný cíl zdraví a likviduje jedince, kteří se tomu vzpírají. Německý originál byl napsán před třinácti lety, tedy před covidovskou hysterií, ale všechno tam bylo předpovězeno.

Václav Klaus, Otázka IVK, Newsletter 12/2022