Editorial
Den vzniku samostatného československého státu, jak se oficiálně jmenuje náš nejvýznamnější státní svátek, který slavíme 28. října, není pouze tzv. řádovým dnem, jak by se mohlo zdát z každoročních vášnivých diskusí nad jmény vyznamenaných a z diskuse (na úrovni mateřské školy) o přijímání a odmítání pozvání do Vladislavského sálu. Je to především den, který umožňuje zamyslet se nad českou státností, nad tím co znamená v této době a jakým, jak se dnes moderně říká, výzvám čelí. Takového váženého zamyšlení a reflexe se nám dříve dostávalo z nejvyšších míst naší státnosti. Někdo s vyřčeným souhlasil, jiný nikoli, to je pochopitelné, ale živá diskuse nad nejvlastnějším tématem národa, jeho státem, národním životem a existencí, nějak probíhala. To se v posledních deseti letech bohužel nedělo. Projev bývalé hlavy státu, který chce být takovým vážným zamyšlením, jež v tento den chybí, proto přinášíme jako úvodní text celého vydání.
V tomto na témata pestrém čísle naleznete ale také diskusi o letošních Nobelových cenách. Cenu za ekonomii komentuje Václav Klaus, laureátce té literární se věnuje ve svém komentáři česko-francouzská spisovatelka Ladislava Chateau. Ladislav Jakl po setkání s Viktorem Orbánem, který na počátku října navštívil IVK, konstatuje, že Maďaři své zájmy hájit umí. Ale co my?, ptá se. Skepticky se i k některým povzbudivým zprávám, mezi něž patřil volební výsledek Švédských demokratů, staví ve svém komentáři Jiří Weigl. Ivo Strejček zase na příkladu německých dat připomíná, že migrace je stále vážné téma a neměli bychom na ni zapomínat. Autor těchto řádek ve světle rozhodnutí koalice Spolu o své podpoře v prezidentských volbách shledává, že éra „prezidentů s příběhem“ končí a v samém závěru v komentáři „Konec masového automobilismu, to je oč tu běží?“ pak kriticky zhodnocuje současný přístup k elektromobilitě.
Pozornost si však zaslouží i říjnový graf IVK, tím víc, že toto číslo vychází v období dušiček, kdy vzpomínáme na naše blízké, kteří zde s námi už nejsou. Čísla, která ukazuje, hovoří za sebe. Krásný nový svět…
Filip Šebesta
