Poslechněte si další z pravidelných audiokomentářů, které Václav Klaus namlouvá pro rozhlasovou stanici Frekvence 1. Tentokrát o zrodu Evropského politického společenství.
Audiozáznam komentáře naleznete na stránkách rádia Frekvence 1 zde: https://www.frekvence1.cz/zpravy/mame-evropskou-unii-a-radu-evropy-ale-macron-si-jeste-vymyslel-evropske-politicke-spolecenstvi-rika-vaclav-klaus.shtml
Komentář pro Frekvenci 1 ve chvílích zrodu Evropského politického společenství
Minulý týden jsem – poprvé od počátku letošního května, kdy jsem tyto pravidelné čtrnáctidenní komentáře začal psát – nestihl svůj komentář připravit a namluvit. Byl jsem skoro celý týden na návštěvě Makedonie, kde jsem přednášel, a i když jsem byl z této návštěvy plný dojmů, neměl jsem klid na rozhlasový komentář.
Makedonie žije svým ponížením z toho, že se celá desetiletí snaží dostat do Evropské unie, že se pořád hlásí, že překonává jednu překážku za druhou, která zahájení jednání o členství v unii blokuje, že kvůli tomu dokonce změnila název své země z Makedonie na Severní Makedonie a řadu dalších věcí, a pořád se nic neděje.
Snažil jsem se jim vysvětlovat, že se takto majitelé Evropy, politické elity západní Evropy, chovají vždycky a ke všem. Aby to nebrali osobně. Že i dnes – po 18 letech členství v EU – jsme těmito lidmi považováni za členy druhé kategorie.
To je vlastně dobrý úvod k dnešnímu komentáři. Žijeme v týdnu velkých evropských událostí na Pražském hradě. Jsou to však události velké jen pro jejich účastníky. Většina Evropanů o této akci samozřejmě vůbec neví. Kdyby o ní věděli, museli by si klást některé zásadní otázky. Co se to teď zrovna na Pražském hradě děje? Je vytvářena nová instituce? Znamená to, že je na starou Evropskou unii zapomínáno?
Máme málo evropských institucí? Máme málo příležitostí setkávat se? Máme málo vyslanectví po světě (v Bruselu jsou naše vyslanectví tři – při EU, při NATO a „při“ Belgii)? Máme málo absolventů akademicky mimořádně náročných mezinárodních studií, kteří hledají příležitost být někde umístěni a dobře zaplaceni? Máme rozpočtové přebytky a je třeba, abychom je nějakým bohulibým způsobem využili?
Měl jsem vždy pocit, že stačí, že máme Evropskou unii a Radu Evropy. Obojí mají svá parlamentní shromáždění (čili i naše poslance v nich), ale někomu je to pořád málo. Milovník takových organizací, a hlavně nasvícených pódií, z nichž může mluvit, Emmanuel Macron, zjistil, že mu dosavadní organizace nestačí, a proto si vymyslel novou – Evropské politické společenství. A první setkání tohoto „společenství“ se konalo v Praze. Jsme pyšní na to, že jsme byli vyvoleni, ale poněkud zaniká, že se příští setkání odehraje v Moldavsku. To je něco jako Fialova osmá řada na pohřbu britské královny.
Organizátoři evropské integrace od počátku věděli, že nemůže vznikat integrace politická. Proto začínali s integrováním ekonomickým. Proto bylo nejdříve EHS, Evropské hospodářské společenství. (Do toho bych rád vstoupil.) Pak se přecházelo k dalším oblastem sjednocování, proto slovo hospodářský z názvu vypadlo a zůstalo ES, Evropské společenství. To platilo v době, kdy skončil komunismus. To se tehdejším Macronům nezdálo dostačující, a proto se Maastrichtskou smlouvou zbavili slova společenství a vytvořili unii, čili EU. (Do té jsem vstupoval nerad.)
Nyní Macron usoudil, že ani tudy cesta nevede a začíná proto přímo se symbolem P, chce společenství politické. Opravdu nastal čas pro politickou integraci Evropy? Když se nedaří ani ta ekonomická? Není to příliš velký skok vpřed? Je realistický? A je správný? Myslím, že ani jedno, ani druhé.
Václav Klaus, komentář č. 11, Frekvence 1, 8. října 2022
