17/06/2022
Ostatní
Je dnešní ohrožení energetické bezpečnosti překvapivé?
Václav Klaus na 9. Globálním fóru v Baku


Obávám se, že zde dnes – nechtěně a nikoli k mé velké radosti – budu hrát roli rebela. Česká republika je „čistým dovozcem energií“, což víceméně předurčuje naši pozici. Máme uhelné doly a jaderné elektrárny a nejsme ochotni se jich vzdát. Až dosud jsme měli přebytek elektrické energie. Naopak ropu a zemní plyn dovážíme, a to převážně z Východu – 50 % ropy a 96,5 % plynu z Ruska a 16 % ropy z Ázerbájdžánu (plus 18 % z Kazachstánu).

Jsme proto pro maximální kontinuitu mezinárodního obchodu s ropou a zemním plynem za ceny, které by odrážely jejich skutečnou ekonomickou podstatu – jak ze strany nabídky, tak ze strany poptávky. Jako bývalý ministr financí, bývalý předseda vlády a bývalý prezident jsem – alespoň doufám – schopen udělat několik poznámek k obecným aspektům energetické situace. Jako neaktivní politik se však ani nebudu, ani nechci vyjadřovat ke krátkodobým politickým tématům či každodenním ranním zprávám.

Naše dnešní situace je sice poměrně jednoduchá, ale zcela frustrující: rychle rostoucí ceny energií a s nimi spojená inflace představují pro české spotřebitele i podniky zásadní, po generace neznámý problém.

Jako ekonom, který před více než půlstoletím napsal doktorskou disertaci na téma inflace a který se při jejím psaní snažil pochopit logiku a mechaniku poptávkového a nákladového typu inflace, a jako politik, který po pádu komunismu a jeho centrálního plánování liberalizoval ceny a zrušil všechny druhy dotací, jsem velkým zastáncem volného trhu, a proto odpůrcem veškerých manipulací s cenami. Nikdy se nestanu zastáncem politiky zmrazení cen nebo cenových stropů. My, kteří jsme zažili komunistickou éru, víme, jak destruktivní jsou taková opatření pro fungování trhů.

Lidé jsou sociálně citliví a já nemám žádný problém proti tomu protestovat, ale naše sociální citlivost by neměla zatemňovat naše myšlení. Tuto tezi bychom měli brát jako výchozí předpoklad. Bez cen vyjadřujících vzácnost zdrojů nemůžeme mít fungující ekonomický systém.

Měli bychom proto důsledně rozlišovat mezi hospodářskou a sociální politikou. Ekonomika musí být co nejvíce autonomní. Nesmí být řízena politickými rozhodnutími. Toto tvrzení může znít staromódně. Není politicky korektní, není dostatečně progresivní či progresivistické, ale musím na něm trvat. Lidé v bývalých komunistických zemích jsou rádi, že už nemusejí žít s centrálním plánováním, s pětiletými plány a s iracionálními cenami. Nechtěli by se vracet.

Někteří z nás jsme však dnes, třicet let po pádu komunismu, frustrováni, že jsme dostatečně hlasitě neprotestovali, když se v posledních dvou desetiletích pomalu, krůček po krůčku, začala centrálně řízená ekonomika v nové verzi vracet. Dnešní systém je opět založen na mnoha neekonomických, apriorně vynucovaných imperativech, spojených především s rostoucí rolí zelené ideologie. To ničí racionalitu systému ekonomických stimulů a vede k mylnému rozhodování.

Tragická válka na Ukrajině a s ní spojené zvyšování cen a omezování dodávek energie, které prožíváme, nespadly z nebe a přišly v ekonomicky nepříznivém okamžiku. Tím nemyslím jen pandemii Covidu. Přišly po letech paniky kolem globálního oteplování a – zejména pro nás v Evropě – po přijetí ekonomicky naprosto mylného projektu zvaného Zelený úděl. Obrovský nárůst cen energií v zemích střední a východní Evropy v posledních týdnech a měsících je nevyhnutelným důsledkem tohoto hraní si s trhy. Začátek musíme hledat dávno před válkou na Ukrajině.

V dokumentu, který jsme od organizátorů v předstihu obdrželi, byla vznesena následující otázka: „Jaké kroky by měly podniknout země těžící zemní plyn a ropu“? Nejsem tak ambiciózní, abych si troufal radit suverénním zemím, ale je zřejmé, že tyto země by s rostoucími cenami energií neměly mít problém. Měly by tento okamžik využít jako historickou příležitost k ekonomickému posílení svých zemí a připravit je tak na nejistou budoucnost. Vždy existující nejistotu radikálně zvýšila nezodpovědná válka na území Ukrajiny.

Země těžící plyn a ropu by mohly – ve svém vlastním zájmu – těžit z celosvětového přebytku poptávky, který je důsledkem více než deset let trvajícího měnového „kvantitativního uvolňování“ a obrovských rozpočtových deficitů západních zemí. To zaručuje trvalou poptávku po dodávkách energie. Země, které stojí na straně nabídky, budou vítězi. My – zejména malé evropské země, kteří jsme na straně poptávky – budeme naopak poraženými. Nezodpovědně vytvořená inflační nerovnováha blokuje naše šance na obnovení hospodářského růstu. Bohužel si to zasloužíme. Dostatečně jsme se nesnažili inflační politice zabránit.

Smyslem setkání, jako je již 9. globální fórum v Baku, je dávat lidi dohromady, otevřeně diskutovat o palčivých problémech a vznikajících výzvách a hledat vzájemné porozumění. Jsem rád, že jsem tady a že mohu být jeho součástí. 

Václav Klaus, IX Globální forum Baku, 3. Panel: „Dnešní hrozby pro energetiku: jejich povaha, rozsah a potřeba řešit je novými, moudrými způsoby“, Baku, Ázerbájdžán, 16. června 2022. Z angličtiny přeložila Michaela Žalská.


64
PANE PREZIDENTE: Xaver se ptá a Václav Klaus odpovídá
koupit
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku

63
Václav Klaus a kolektiv: Válka na Ukrajině - předběžná zpráva
koupit
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku

62
Jiří Weigl: Stát na svém
koupit
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku