Přesně před jedním rokem vznikla v Izraeli vláda složená z ideově nejrozdílnějších politických uskupení v celé tamní historii. Pod vedením premiéra Benetta se v ní setkaly subjekty pravicové, středové, levicové, sionistické i arabské. Žádná z předcházejících vlád neměla ve svém středu více žen, více členů LGBTQ komunity nebo více Arabů. Jediným motivem, který „ukoval“ tak vnitřně rozporuplnou koalici, byl program odstavit od moci dlouholetého premiéra Netanyahua. Po roce trvání izraelské vlády sjednocující étos „antinetanyahu“ vyprchal a Benettova vláda se při prvním klíčovém hlasování drolí. Když v Čechách loni na podzim vznikala Fialova pětičlenná vláda složená z názorově zcela rozdílných subjektů, sjednotil ji prázdný ale chytlavý militantní program „zbavit se Babiše“. A také v Čechách, podobně jako v Izraeli (jak naznačují průzkumy veřejného mínění), už program „antibabiš“ mezi lidmi vyvanul. Vládnutí je o tématech praktických, vážných a pro zem a její občany nutných. Nenávidět politického soupeře a udělat z toho politický program lze, ale dlouho se s tím nevystačí.

Bývalý polský ministr obrany Radoslaw Sikorski na svém twittru šokoval: „Západ má právo dát Ukrajině nukleární zbraně, aby chránila svoji nezávislost“. Buďto se Sikorski v Evropském parlamentu už zbláznil, nebo svým výkřikem potvrdil, že jsou to především Poláci, jejichž posedlost vstoupit do války s Ruskem začíná být pro Západ opravdovým nebezpečím. A obráceně, nic více než Sikorského názory si Putin pro obhajobu války na Ukrajině pro vlastní domácí publikum ani přát nemůže. Vysvětlujte dnes „po Sikorském“ v Rusku, že to Západ s jejich zemí vždy myslel dobře a nukleární zbraně na Ukrajinu nikdy poslat neplánoval…

Ivo Strejček, 14. června 2022