Je úžasné být po mnoha letech v Istanbulu, být zde po dvou letech převážně jen virtuálních kontaktů a být zde bez roušek a dalších covidových omezení. Děkuji profesoru Suverovi a jeho kolegům a spolupracovníkům, že letošní fórum uskutečnili. Je osvěžující setkat se zde s celou řadou starých dobrých známých.

Časy se mění, jak zpívával Bob Dylan už před téměř šedesáti lety. Naposledy jsem tu byl v dubnu 2015, tedy před pouhými sedmi lety. Svět byl ale v mnoha ohledech zcela jiný:

Bylo to na samém počátku nové vlny masové migrace, která ve svých důsledcích proměnila Evropu i atmosféru v Evropské unii. Turecko se jako tranzitní země nechtěně stalo významnou součástí této krize, která vyvolala vážné otázky nad ambicemi EU o žití bez hranic, jakož i nad významem multikulturalismu a národního státu.

Bylo to před brexitem a jeho zpochybněním apriorně postulovaných výhod "stále těsnější unie" politicky a ekonomicky heterogenních zemí.

Bylo to před Trumpem a jeho útokem na progresivistickou ideologii ve Spojených státech i ve světě.

Bylo to před Covidem, který obnažil nezaslouženost a neudržitelnost lehkosti bytí dnešního světa (vypůjčím-li si slova Milana Kundery). Zásadní změnu však nezpůsobil Covid samotný, ale to, co nazývám kovidismem. Tímto pojmem označuji reakci politiků, politických aktivistů a byrokratů v mezinárodních organizacích na pandemii SARS-Cov-2.

A konečně, bylo to před válkou na Ukrajině a jejím ničivým dopadem nejen na Ukrajinu, ale také – a to neméně – na Rusko a řadu zemí v jeho blízkosti. Jednou z nich je Česká republika.

Před sedmi lety, když jsem zde vystupoval naposledy, jsem řekl, že "čelíme destabilizaci Ukrajiny". Už tehdy jsem cítil, že "jsme ohroženi ukrajinskou krizí". Byl jsem přesvědčen, že "krize byla vyrobena na Ukrajině a že byla způsobena tím, že se Ukrajině nepodařilo úspěšně uskutečnit nezbytnou postkomunistickou politickou, ekonomickou a sociální transformaci". Řekl jsem také, že "ukrajinské domácí problémy byly zneužity k nastartování nové vlny konfrontace mezi Západem a Ruskem". To bylo v dubnu 2015. Neměli bychom předstírat, že problém vznikl v únoru 2022. Jak dokazují tyto mé výroky, někteří z nás vnímali tamní situaci jako mimořádně rizikovou a nebezpečnou již dávno.

V dubnu 2015 bylo možné použít pojem "konfrontace". Nyní je bohužel nutné říci "válka". Je to tragická a ničivá válka. Válka, ve které umírají desetitisíce lidí, která přináší obrovské materiální a finanční škody, která likviduje světový řád, jehož základní stavební kameny byly položeny po druhé světové válce. Válka, která mění atmosféru na celém světě. Agresorem je Rusko, o tom není pochyb.

To však není vše. Živná půda pro tento tragický střet vznikala již delší dobu a „zbytek světa“ se na něm v mnoha ohledech významně podílel. Zejména v naší části světa je ale ještě příliš brzy na to, abychom o něm diskutovali přísně analyticky, tedy bez emocí a apriorních předsudků.

Řešení konfliktu nevzejde od bojujících zemí samotných. Úkolem mezinárodního společenství je přispět k zastavení války, aktivně se podílet na přípravě obtížných jednání a zformulovat alespoň základní obrysy možného řešení. To nemůže být postaveno na konceptu prodlužování války do nekonečna či do úplného zničení Ruska či Ukrajiny.

Nemám ambice, ani politickou autoritu, abych navrhoval rámec jednání či základní aspekty dohody, která by mohla vést k řešení, ale jsem přesvědčen, že seriózní a smysluplná jednání musí začít okamžitě. Včera už bylo pozdě. Nalezení řešení této tragické a děsivé války je předpokladem pro řešení jakýchkoli dalších důležitých globálních, ale i regionálních otázek, které byly diskutovány na letošním Marmara Fóru.

V České republice i v celé střední Evropě se potýkáme s prudce rostoucí inflací (naštěstí ne tak vysokou jako v Turecku), s obrovskými rozpočtovými deficity a rostoucím zadlužením státu, s kolabujícími dodávkami energií, s klesající životní úrovní a s chmurnou vyhlídkou nadcházející recese. Naše vlády nejsou dostatečně silné ani politicky, ani ve schopnosti jednat rozhodně, důsledně a systematicky. K naší velké lítosti od nich nemůžeme očekávat rychlé a adekvátní politické reakce. Toto konstatování není z mé strany prázdným pesimismem. Je to názorem člověka, který je dnešní situací nesmírně zneklidněn.

Děkuji, že jste mi dali příležitost podělit se s Vámi o některé své myšlenky.

Václav Klaus, 25. Euroasijský ekonomický summit, Istanbul, 9. června 2022.

Překlad z anglického jazyka M. Žalská.