06/06/2022
Politické komentáře
Jak z ukrajinské pasti?
Jiří Weigl pro MF Dnes


Začnu trochu velkou oklikou. Na vesnici, kde máme chalupu, měl soused chlupatého špice Míšu, kterému poskytoval velkou svobodu pohybu. Míša si volně pobíhal po návsi a silně tím iritoval své psí kolegy zavřené za ploty dvorků a zahrádek. Obzvláště si oblíbil provokovat ohromného vlčáka zavřeného za železnými mřížemi vrat sousedního statku. Vědom si železné překážky, která ho chránila, malý špic svým ňafáním vždycky vydráždil vlčáka k nepříčetnosti. Až jednou, když šel znovu velkého nepřítele provokovat, si nevšiml, že tentokrát jsou vrata otevřená. Vlčák jej málem stáhl z kůže tak, že měl veterinář co dělat, aby ubohého psíka zachránil. Míša si pak dále vykračoval volně po návsi, ale na zavřená vrata už nespoléhal a vyhýbal se jim velkým obloukem.

Na tuto příhodu si vždy vzpomenu, když pozoruji českou politiku vůči válce na Ukrajině a Rusku. Naši politici se pyšní svou nesmiřitelností a radikálností, rádi hovoří o tom, že jsme rovněž ve válce, přijatelná je pro ně pouze válečná porážka Ruska, které by nejlépe mělo být vymazáno z mapy, nebo alespoň navždy izolováno nějakou neprostupnou železnou oponou. Žádné realistické kompromisní ukončení konfliktu nejen nepomáhají hledat, ale dokonce odmítají o něm vůbec uvažovat. V našem veřejném prostoru je proto o těchto věcech fakticky nemožné diskutovat, nechceme-li být označeni za pomahače Putina.

Celý tento postoj je - podobně jako štěkot psíka na vlčáka v naší vesnici - opřen o přesvědčení, že nás chrání nezdolná vnější moc – na vsi železná vrata, v Evropě USA. Pouze do té doby, pokud USA budou sdílet nebo alespoň tolerovat tyto naše postoje, se můžeme takto chovat i se všemi problémy a riziky, která pro nás válka na Ukrajině už přináší.

Suverénní, sebevědomá a racionální země by však měla provozovat politiku, která jí umožní přežít i v případě, že se vrata otevřou, tj. měla by realisticky hodnotit vlastní zájmy a možnosti, nespoléhat výlučně na jiné a podporovat všechno, co nadměrná rizika a hrozby sníží.

Sousední země vůči ukrajinské válce z pozice svých zájmů evidentně jednají. Polsko, starý mocenský rival Ruska ve východní Evropě, se evidentně snaží využít možnosti vznikající izolací Ruska oslabeného nepříliš úspěšnou agresí, k obnovení svých historických pozic na Ukrajině. Zájmy Poláků jsou vůči ruským zcela antagonistické, a to vedle hlubokých historických antipatií vysvětluje jeho nesmiřitelný a agresivní přístup.

Ten naopak velmi kontrastuje s opatrným a zdrženlivým chováním nejen Maďarska, ale i Německa a Rakouska, které si uvědomují nebezpečí, hloubku dopadů a výši nákladů, které pro ně vleklý konflikt na Ukrajině má a bude mít. Evidentně nepočítají se zánikem Ruska v důsledku válečné porážky, ani s jeho věčnou izolací od zbytku světa. Je s podivem, že politika dnešní české vlády, která se velmi skepticky a kriticky vymezovala vůči konceptu  V4 a dosavadní středoevropské spolupráce a spíše akcentovala vztahy s německy mluvícími sousedy, se náhle aktivně staví do pozice jakéhosi sekundanta Polska při jeho snaze zformovat novou polsko-ukrajinskou Rzecz pospolitou sahající od Baltu až k Dněpru a Černému moři.

Měli bychom velmi pozorně analyzovat i americké postoje a různé signály, které z USA přicházejí. Málo přesvědčivý postup ruské armády na Ukrajině ukázal, že současné Rusko není globálním vyzyvatelem a hrozbou USA a tím méně jím bude poté, až tato válka skončí. Jde o to, jak dlouho bude americkým zájmům vyhovovat současný kurs a kdy začnou mít pocit, že se prioritou stává omezení inflačních tlaků, které ukrajinská válka globálně zesílila. Výroky doyena americké zahraniční politiky Henryho Kissingera o potřebě urovnání konfliktu za cenu územních kompromisů a podobné názory některých komentátorů amerických novin z poslední doby bychom neměli brát na lehkou váhu.

Po čtvrt roce, který proběhl ve znamení nejprve strachu a paniky z Putinova kroku a poté z jisté euforie nad ukrajinským statečným odporem a ruskými ztrátami, se začíná ukazovat, že vítězství ve vleklém konfliktu bude pro Ukrajinu velmi obtížné, ne-li nemožné, nota bene pokud si stanoví maximalistické cíle, jako je znovudobytí Donbasu a Krymu.

Pádící inflace tažená především bezprecedentní eskalací cen energií a nejistota s dostupností plynu v blízké budoucnosti ukazují, že v českém zájmu není a nemůže být dlouhé pokračování války na Ukrajině. V souvislosti s návrhy na územní ústupky Ukrajiny Rusku hovoří ukrajinští představitelé o mnichovském přístupu a slovníku. Tato paralela je možná výstižná.

Československo bylo v Mnichově přinuceno odstoupit Německu území obývaná sudetskými Němci a mohlo je získat zpět pouze v důsledku světové války, v níž padly milióny lidí, celé Německo a Evropa byly zničeny a sudetští Němci odsunuti. Myslím, že není zájmem nikoho přeměnit válku na Ukrajině v ještě daleko strašnější globální apokalypsu.

To si uvědomuje stále více odpovědných politiků a lze očekávat, že snahy o ukončení bojů budou stále hlasitější, obzvláště pokud zesílí ruský postup na východě a jihu Ukrajiny. Česká politika by měla být na tuto situaci připravena, měla by vědět, co je český zájem a jak je prosaditelný. Měla by mít realistickou představu, jak koexistovat se sousedy, s Ukrajinou i s Ruskem po válce, odkud brát suroviny a jak minimalizovat dopady dnešního konfliktu.

Spoléhat se tak jako dosud na to, že někdo jiný – USA, Německo, Brusel, bude naše zájmy a potřeby zajišťovat a chránit lépe, než my sami a naše předvídavá a odpovědná politika, nemůže dopadnout dobře. Můžeme totiž jako ten nešťastný pejsek nakonec zjistit, že vrata jsou otevřená a my stojíme před velkým nepřátelským psem sami.

Jiří Weigl, MF Dnes, 6. června 2022


64
PANE PREZIDENTE: Xaver se ptá a Václav Klaus odpovídá
koupit
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku

63
Václav Klaus a kolektiv: Válka na Ukrajině - předběžná zpráva
koupit
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku

62
Jiří Weigl: Stát na svém
koupit
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku