Občas se mračím, když mi kolegové, se kterými se střídám v psaní těchto každodenních glos, říkají, že není žádné, přímo s tímto dnem spojené téma a že si proto vybírají téma obecnější, které se dá komentovat kdykoli. Od večera na internetu a od rána v tištěných denících hledám nějaké nové téma a přiznávám se, že ho najít nemohu. Proto jen několik neprůlomových poznámek.
Ukrajinský prezident každým dnem zesiluje své výroky. V projevu pro lucemburský parlament řekl, že „Ukrajina se již de facto stala součástí EU“. To mne překvapuje. Nejsem si vědom, že by probíhala nějaká přístupová jednání. Ve waleském Cardiffu působící prof. Přibáň napsal ve včerejším Salonu Práva, že Ukrajina svým „bojem vstoupila do Evropy“. Do Evropské unie se vstupuje, do evropského kontinentu se vstoupit nedá. Tam buď jste, nebo nejste. Přibáň říká, že je válka na Ukrajině „ospravedlňována ryze rasistickými důvody“. Může profesor na univerzitě ve Walesu, český politický levicový aktivista, říci cokoli?
My tady v Česku máme tragický požár alzheimer centra, naštěstí jen krátký blackout v Praze, poněkud opožděný spor o neuvěřitelně „tvůrčím“, nepokorném přístupu k restaurování Mánesovy malby pražského orloje, rozumně znějící protesty starostů proti přeměně Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko v Národní park Křivoklátsko a utrápené – vlastním gólem způsobené – vítězství ve fotbalu nad Švýcarskem. Deník Hospodářské noviny uvedl seznam devatenácti potvrzených kandidátů na post prezidenta republiky a to ještě někteří – jako Babiš nebo Pavel – mezi nimi nejsou. Stejně si asi mnozí v tomto dlouhém seznamu žádného svého favorita nenajdeme.
Já mám dnes, stejně jako každý první pátek v červnu, setkání maturantů. Letos po 64 letech. Přesto ještě žijeme.
Václav Klaus, 3. 6. 2022