25/05/2022
Blog
Zápisky z cesty do Budapešti
Václav Klaus pro iDNES.cz


Konference se rozbíhají po covidové (či spíše kovidistické) přestávce, přichází několik pozvánek týdně. Do Budapešti jsem jel přes Vídeň a setkal jsem se s organizátory každoročního lednového „Vídeňského“ kongresu. Oběd v jedné z nejstarších vídeňských restaurací nedaleko Judenplatz (v bývalém vídeňském židovském ghetu) je klasický – tenoučký, ale veliký telecí Schnitzel. Před 100 lety to v té restauraci asi nevypadalo o moc jinak. Vídeň se drží.

Dálnice Vídeň-Budapešť je plná. Něco jako naše D1. V maďarské části byla více než 50km dlouhá „Stau“, naštěstí ve středu odpoledne v opačném směru než jsme jeli my. Už jsem nějak otupělý, desítky kilometrů „větrníků“ mne už nějak nechávají chladným. Daří se jim nás otupovat.

Budapešť vypadá dobře a živě. I ve středu večer je plná lidí, i v centru nejen turistů, což je tak rozdílné oproti Praze. Budapešťský hotel Kempinski je v lepším stavu než vídeňský Imperial, což říkám já, který Imperial miluji. Slovenská provozní hotelu se se mnou fotí, musí to prý poslat mamince do Košic. Ostatně, náš velvyslanec v Maďarsku je také z Košic. Z krátké návštěvy mám dva hlavní zážitky – premiéra Orbána a konferenci konzervativců.

Viktor Orbán je ve formě a po dubnových volbách stále ještě jede na „vítězné vlně“. Volby vyhrál po čtvrté za sebou (jednou už v roce 1998). Je jediným evropským politikem, který o své zemi uvažuje dlouhodobě. Ostatní čekají na příští volby. To znamená, že vidí jen čtyři roky dopředu. Orbán je zcela pragmatický, ač pravicový, „nechce řídit ekonomiku abstraktními pravidly“ (řekl v úvodním projevu na konferenci). Ceny rostou, tak klíčové ceny zastropuje. Na mou námitku, že se tím inflace Maďarsko zbavit nemůže, říká – postupně. Zmínil jsem svou nedávnou knížku o inflaci, dá si ji hned přeložit.

Odsuzuje ruskou agresi na Ukrajině, chce humanitárně pomoci, ale nechce zatáhnout Maďarsko do této „cizí války“. Nechce ohrozit bezpečnost Maďarska a jeho obyvatel. Má v tom podporu svých spoluobčanů, mimo jiné proto, že má Maďarsko dlouhodobě problémy se svou menšino u na Ukrajině. (Ukrajinci, zdá se, brzdí nejen používání ruštiny na východě své země, ale i maďarštiny na západě Ukrajiny.) I tím je situace v Maďarsku jiná než u nás. Jeden z polských účastníků konference mi říkal, že je to u nich úplně opačně. V Polsku prý musí vláda brzdit „válkychtivost“ Poláků. Nevím, je to ale šéf jednoho velkého varšavského institutu, kde jsem byl loni na konferenci.

Poslouchal jsem Orbánův dlouhý projev (v úvodu mne zcela nadstandardně přivítal a tato jeho slova – celý odstavec – byla publikována v maďarských médiích), a pak jsme ještě spolu hodinu hovořili v jeho úřadu – na krásné terase s výhledem na město a Dunaj. Orbán říká – před třiceti lety jsme porazili komunismus, teď jsme porazili liberalismus (myslí tím, progresivistický neomarxistický neoliberalismus). To Evropská unie samozřejmě slyšet nechce. Já to slyšet chci, ale přál bych si, aby to byla pravda, aby tato pravda přetrvala a aby to platilo nejen o Maďarsku.

Orbán má mnoho nepřátel. Ve sportovním duchu to přijímá. Cituje Churchilla, že když má člověk nepřátele, potvrzuje to, že něco dělá dobře. Přesný citát neznám, ale Orbán to říkal velmi bojovně. Dodával – „it is time for fighters“ (nastal čas pro bojovníky).

Pár slov ke konferenci. Spolupořádalo ji maďarské Center for Fundamental Rights a American Conservative Union. Desítky řečníků, stovky účastníků, video-pozdravy zejména z USA, ale i např. od Nigela Farage. Jeden z úvodních projevů byl i můj (je anglicky na www.klaus.cz).

Výmluvné jsou mezinadpisy jednotlivých částí konference:

˗ západní civilizace „under attack“;
˗ „in God we trust“;
˗ kulturní válka v médiích;
˗ konzervativní renesance;
˗ domov a bezpečnost.

Řečnili přátelé a vyznavači konzervatismu. Mezi nimi moji dlouholetí známí jako maďarská profesorka Mária Schmidt (před několika lety mi udělili cenu Sándora Petöfiho), Francesco Giubilei (římský vydavatel naší knihy Stěhování národů v italštině), Tom Van Grieken (předseda vlámské Belang Party, která vydala tuto knihu ve vlámštině), John Fund (novinář z americké National Review, který v roce 1997 vydal pro Cato Institute mou knihu „The Rebirth of Liberty in the Heart of Europe“) a řada dalších.

Říkaly se tam pěkné věty, kterým v liberální západní Evropě a v post-trumpovské Americe není tleskáno. Je proto dobře, že znějí. Já jsem však přísný. Většina vystoupení – zejména těch amerických – byla v mých očích až příliš pouhou „kongresovou turistikou“. Chtěl bych něco vážnějšího. Američané nemohou jezdit do našich zemí s projevy, se kterými sem jezdívali rok po pádu komunismu. Nemohou mít „juniorní“ řečníky, kteří teprve nedávno ukončili college a teď nám s vážnou tváří říkají triviální věci. Ale to už ze mne mluví přílišná „seniorita“, mohu-li to nazvat takto neutrálně.

Poslední dopoledne konference jsem měl dva neveselé telefonáty. Jeden z německé AfD, druhý z české SPD. Jestli bych se nemohl přimluvit, aby i je zvali na tyto konference. Pochopil jsem, že si to mocné německé politické – údajně pravicové – strany nepřejí, ač tam zastoupeny nebyly. I to je, bohužel, součástí dnešního světa. Pak ale bude Evropa stále „under attack“.

Jinak v Budapešti vedro, 31 stupňů Celsia. Maďaři a zejména Maďarky plážově oblečeni, jen člověk – konzervativní člověk – má na konferenci o konzervatismu kravatu. Maďarský guláš a perkelt je skvělý, husí paštika také. Jen to tokajské víno je na mne trochu moc sladké.


Václav Klaus, iDnes.cz, 25. 5. 2022



64
PANE PREZIDENTE: Xaver se ptá a Václav Klaus odpovídá
koupit
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku

62
Jiří Weigl: Stát na svém
koupit
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku