Poslanci Evropského parlamentu schválili reformu voleb do této evropské instituce. Přestože jde naštěstí pouze o návrh, který budou muset jednomyslně schválit členské země EU, měli bychom si jeho obsahu, ale zejména kontextu, ve kterém vzniknul, všimnout podrobněji.

Návrhem si převážná část europoslanců splnila svůj letitý sen. Volit by se napříště nemělo podle národních zvyklostí, ale podle jednotného evropského úzu:
-   Volby proběhnou v celé EU v jeden den (v tzv. Den Evropy 9. května);
-   Vedle národních volebních obvodů se zavádí i jednotný celoevropský. Volič bude disponovat dvěma hlasy: jedním v národním obvodu,  druhým v celoevropském;
-   Vzniknou jednotné celoevropské kandidátní listiny a jejich lídr bude kandidátem na budoucího předsedu Evropské komise;
-   Evropské politické strany mají povinnost zavést 50% kvóty na účast žen (mluví se dokonce o „zipování“ muž – žena);
-   Každý „občan EU“ má právo volit v kterémkoliv členském státě;
-   Umožněno bude korespondenční hlasování.

Jde vskutku o návrh revoluční změny, která posiluje postavení Evropského parlamentu a činí z něj komoru nadřazenou parlamentům národním. Oslabuje národní politické reprezentace a posiluje postavení Evropské komise jako „evropské vlády“ odpovědné ne členským státům, ale Evropskému parlamentu (což už ale po Lisabonské smlouvě fakticky platí). Není proto žádným překvapením, že eurokomisařka Jourová návrh za Evropskou komisi vřele přivítala.

Podobné nápady se v Evropském parlamentu objevovaly už od jeho vzniku, nikdy však nenašly výraznější podporu. Neopíraly se o vůli členských států a voliče nikdy něco tak vzdáleného, jako reforma voleb do (pro ně zpravidla zbytečného) Evropského parlamentu, nezajímalo.

Válka na Ukrajině a pocit ohrožení však nálady uvnitř členských států  EU mění. Obavy lidí z celoevropské války s Ruskem, kterou média a politikové neustále straší, vzbuzují mezi lidmi strach a tlačí je do „houfu“. Této atmosféry lidského strachu i občanské nepozornosti evropské instituce cynicky a bezohledně zneužívají k hledání každé možnosti, jak si pro sebe ukrást víc moci. Noviny i televize jsou plné záběrů z Ukrajiny, ale o tom, co se v Bruselu „peče“, ani slovo.

Doufejme, že přání europoslanců nakonec členské státy neschválí. Nicméně je to příklad, který nelze podceňovat, abychom – až se situace zklidní – nebyli překvapeni novým politickým uspořádáním, které jsme si sice nikdy nepřáli, ale ono bude novou realitou.

Ivo Strejček, 4. 5. 2022