Editorial
Ekonomické téma číslo jedna dnešní doby je inflace. Věnujeme jí, v jejích různých souvislostech, prakticky celé listopadové vydání. V zářijové otázce měsíce jsme se ptali po jejích příčinách, v tomto vydání nás zajímalo, zda je poslední razantní zvýšení úrokových ČNB pro vypořádání se se současnou inflací adekvátní politikou. Anketní diskuse vyvolaná touto otázkou přináší pestré spektrum odpovědí, které se ale vesměs shodují na tom, že dosavadní uvolněná a expanzivní měnová politika uplatňovaná na celém Západě, a prakticky nikdy řádně ukončená od krize 2008/2009, je neudržitelná. Na čem se již autoři shodují méně, je míra růstu sazeb v naší dnešní (post)covidové situaci nebo načasování tohoto kroku.
ECB se podle slov své prezidentky Lagardeové na rozdíl od ČNB naopak ke zvýšení dlouhodobě reálně záporných sazeb nechystá. Pokračovat by dál mělo i nakupování aktiv prostřednictvím kvantitativního uvolňování. Jednou otázkou je, zda by si růst úrokových sazeb vůbec eurozóna vzhledem ke svým (zejména jižním) předluženým členům závislým na levném financování mohla dovolit. Druhou otázkou je, zda evropským politiků rostoucí inflace umazávající obří dluhy jejich zemí vůbec vadí. Jiří Weigl v eseji Střední třída na odstřel naznačuje, že nikoli a že obětí této politiky bude právě evropská střední třída.
Prezident Klaus ve své rozšířené anketní odpovědi s dnešním přístupem mainstreamové měnové politiky polemizuje. „Protiinflační měnové opatření ČNB, které vyvolalo tak prudkou reakci dosluhujícího předsedy vlády Babiše, vychází ve své podstatě z přijetí jedné z variant keynesiánské doktríny, jinak řečeno, znamená nepřihlášení se k doktríně monetaristické,“ říká.
Jediným vybočením od tématu inflace je do listopadového vydání patřící projev Václava Klause ke státnímu svátku pronesený 17. 11. před Hlávkovou kolejí. Přečíst si jej můžete hned na prvních stránkách.
Filip Šebesta
