16/06/2021
Stanovisko IVK ke dni
Kardinál Duka popřál Václavu Klausovi k 80. narozeninám


S postavou prezidenta Václava Klause mám spojená léta obnovování vztahu církve a státu v duchu partnerství a vzájemného respektu. Poprvé jsme se setkali v roce 1990, v rámci prvních vyjednávání o pozici církve ve svobodném státu. Nemluvil bych tu pravdu, kdybych na tento čas vzpomínal s nostalgií. Církev potřebovala do začátku navrátit komunisty zabavené budovy, aby mohla ve svobodné společnosti fungovat, a ministr financí musel vystupovat jako strážce státní kasy.

Troufám si říci, že se tento přístup změnil při pouti k 600. výročí umučení sv. Jana Nepomuckého v Nepomuku (1993), který je mimo jiné i rodným regionem rodiny Václava Klause. Jeho tehdejší účast jsem vnímal jako snahu o navázání spolupráce. Vidím pak jako symbolické, že jsme se letos opět setkali při oslavách 300. výročí beatifikace sv. Jana Nepomuckého. Opět v Nepomuku. To už jsme spolu hovořili s odstupem tří dekád, oba jako takoví trilobiti, jedni z posledních zástupců odcházející generace, která utvářela devadesátá léta.

Musím vyzdvihnout, že jsme při první zmíněné pouti nalezli společnou řeč. Václav Klaus si plně uvědomil, což tehdy nebylo samozřejmostí, nutnost uspořádání vztahu církve a státu, a to jak na straně občanské společnosti, tak i samotné církve. Kroky, které Václav Klaus v  kooperační model. To se projevilo nejenom jeho účastí na setkáních se samotnými biskupy v rámci jednání biskupské konference, ale i u nich v diecézích. V paměti mi pak zůstává jeho návštěva Hradce Králové, kde jsem byl tehdy biskupem, aby poblahopřál k devadesátým narozeninám arcibiskupovi Karlovi Otčenáškovi.

Jeho kroky nadále vedly k překonání některých napětí, která se objevovala už při vzniku Československé republiky. Církev se tak mohla stát součástí naší společnosti, když byla vpuštěna do nemocnic, vězení, armády, k policii, v rámci tzv. kategoriální pastorace. Důležité bylo i umožnění účasti církve na vzdělávacích, sociálních a zdravotnických aktivitách státu, které jsou projevem církve služebné. Nesmím ani zapomenout na ochotu prezidenta Klause napomáhat církvi v oblasti památkové činnosti a kultury, a to jak na úrovni našeho státu, tak i mezinárodně. Vrcholem se mu pak v tomto ohledu stala návštěva papeže Benedikta XVI. v roce 2009 v Praze, později i účast na svatováclavské pouti ve Staré Boleslavi.

Chtěl bych tedy prezidentu Václavi Klausovi k jeho jubileu, které mě za necelé dva roky také čeká, popřát mnoho zdraví, trpělivosti s naší společností a především – mnoho sil v jeho celoživotním tématu, kterým je obava o osud skutečné svobody, ať už se bavíme o svobodě ekonomické, lidské či společenské. Naše setkání se vždy nesla v duchu vzájemného naslouchání, doprovázel je humor i občasné přátelské popíchnutí. Nikdy jsem se u něj ale nesetkal s pokleslými způsoby, do nichž dnes v naší zemi tak často upadá politická debata. I proto chci říci, že si Václava Klause vážím jako jednoho z našich mála současných státníků a velkých politiků, který si za svou práci a aktivitu pro naši zemi zaslouží naše skutečné poděkování.

Dominik kardinál Duka 

Publikování v časopise Xantypa, červen 2021


71
Pane prezidente 2: Xaver se ptá a Václav Klaus odpovídá
koupit
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku

70
Václav Klaus a kol.: Sebedestrukce Západu 2.0 - Pád zrychluje
koupit
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku

69
Jiří Weigl: Být optimistou je dnes těžké
koupit
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku