Editorial

Na jaře jsme se v počátcích karantény ptali v březnové a dubnové anketě, jestli je dnešní „moderní svět“ tolik jiný než dřív, jak bude svět po pandemii změněn a zda a jak je možné tomu čelit. V „předmluvě“ dubnové anketní otázky jsme psali, že „po měsíci v karanténě je leccos jasnější“. Už tehdy jsme byli přesvědčeni, že „pandemie koronaviru ke katastrofě globálních rozměrů, alespoň na základě vývoje posledních týdnů, nesměřuje. To stejné však nelze říct o reakci na koronavirus. Zdá se, že nositelem změn světa, tak jak ho známe, bude spíš přehnaná reakce na virus, a nikoli virus sám. Teze, že svět se zásadně změní, neboli že se musí zásadně změnit, zároveň vycházejí (nepřekvapivě) ze stále stejných pokrokářských kruhů jako doposud. Proti těm jsme se my vymezovali před pandemií a činíme tak i dnes. Náš konzervativní přístup ke světu je dlouhodobě znám, netoužíme svět měnit jako jiní.“ V nové knize Karanténa 2.0 to Václav Klaus říká ještě trochu jinak: „staré argumenty platí, ale je třeba je doplnit“. Úvod této nové knihy Vám nabízíme na prvních stranách posledního vydání Newsletteru IVK v letošním roce.

Když už jsme připomněli březnovou a dubnovou anketu, stojí možná za to se v závěru roku ohlédnout i za těmi ostatními. Jsou svého druhu kronikou končícího roku. V lednu jsme se na stránkách Newsletteru ptali, zda jsme ve válce s Íránem?, vzpomene si dnes ještě někdo na toto téma? V únoru jsme v podstatě „nevinně“ diskutovali o tom, zda je zvýšení úrokových sazeb Českou národní bankou správný krok. Už v této anketě se poprvé objevilo slovo koronavirus a sazby, jak známo, šly jen o několik málo dní později s první karanténou zpátky dolů. O třetím a čtvrtém měsíci již byla řeč, v květnu jsme měli starost už mnohem konkrétnější, a po respondentech jsme chtěli vědět, kde, popřípadě co konktrétně by navrhovali škrtnout ve státním rozpočtu. V červnu jsme sledovali dění za oceánem a ptali se co se to děje s USA? Dění v Americe pak reflektovala i naše letošní nejprodávanější kniha Sebedestrukce Západu, která vznikla v následujících měsících. Po covidově klidných prázdninách jsme v září připomněli 20 let od vzniku krajů kritickou diskusí o jejich užitečnosti. V říjnu už ale bylo jasné, že ani rok 2021 nebude jednoduchý, a tak se vrátilo na stránky našeho měsíčníku opět (věčné) téma rozpočtu a jeho obřího schodku. Listopadová anketa reagovala na výsledek ale hlavně průběh amerických prezidentských voleb, ptali jsme se v ní, zda máme jít vstříc zjednodušování volebního aktu? Poslední čtvrtinu roku jsme prožívali opět s řadou covidových omezení, v prosinci tak uzavíráme rok 2020 otázkami nad vakcinací proti Covidu.

Tak jsme tedy viděli některá témata právě končícího, velmi nestandardního, roku 2020 my. Chceme věřit, že ten následující bude klidnější. Přejme si, aby tomu tak bylo. Radostné Vánoce a vše dobré.

Filip Šebesta


Newsletter 12/2020 si můžete přečíst zde