19/12/2020
Politické komentáře
Covidová magie nás nikam nedostane
Jiří Weigl pro MF Dnes


Boj proti covidu-19 připomíná fantasmagorické představení, v němž vláda místo racionálního chování dává přednost magii a chaosu, v marné naději, že bezradně nahodilá řešení a zbytečné oběti bohy nějak usmíří.

Od počátku není v postupu vlády jasné, jaký cíl vlastně sleduje. Chce zabránit kolapsu zdravotnictví a snaží se oploštit křivku šíření nákazy, jak kdysi tvrdila? Chce nákazu zcela potlačit? Snaží se jen nevyčnívat z řady a potěšit tím progresivisty ovládající WHO, Brusel a další mezinárodní organizace? Je prioritou nerozházet si to s velkým farmaceutickým byznysem? Anebo je onou strategií poslušné následování nedostižného německého vzoru, ať je jakýkoliv?

Skutečností je, že pokud jde o počty mrtvých, jsme v Evropě na špici, pokud jde o tvrdost opatření, rovněž, a pokud jde o diskreditaci vládní politiky a ztrátu autority státu v očích občanů, přímo se překonáváme.

Postup vlády byl od počátku pochybný. V době, kdy začalo být evidentní, že se epidemie rozlévá v Evropě a hlavní epicentrum je v alpských lyžařských střediscích, nechala odjet stovky autobusů s turisty do Itálie a Rakouska, aby vzápětí vyhlásila drakonický lockdown, zavřela školy a na dva měsíce zmrazila ekonomiku v situaci, kdy u nás bylo několik stovek, ve vrcholu jednotek tisíc nakažených.

Tento zcela zjevný overkill epidemii dočasně téměř potlačil za cenu zruinování velkého počtu ekonomických subjektů a dramatického rozvratu veřejných financí. Skutečným odborníkům již tehdy mělo být jasné, že jsme si za strašlivou cenu koupili pouze odklad, protože Česko nemůže vzhledem ke své geografické poloze a velikosti eliminovat na svém území pandemii, která se kolem globálně šíří.

To se potvrdilo na sklonku léta, kdy se epidemie vrátila s daleko větší silou v situaci, v níž jak společnost, tak její odolnost a zdroje na tom byly daleko hůře než na jaře. Usilovně šířené představy o tom, že tomu bylo možné zabránit pomalejším uvolňováním restrikcí a omezení a usilovnějším nošením roušek všude možně, jsou dětinské.

Nová nemoc prostupuje společností a lze ji zastavit jen drastickým lockdownem, jaký předvedli Číňané ve Wuchanu. Ti zcela umrtvili ekonomiku v regionu (mohli si to dovolit, nákaza byla teritoriálně omezená), vyhlásili zákaz vycházení, uzavřeli hranice atd., ale nenakažený zbytek země mohl fungovat a držet část postiženou lockdownem. Náš jarní případ ukázal, že nic podobného si znovu dovolit nemůžeme. Vše, co od té doby vláda dělá, veškeré dílčí zákazy provozu restaurací, kulturních a sportovních zařízení, rouškování atd. nemají a nemohou mít žádný podstatný efekt na omezení postupu nákazy. Tyto kroky slouží jen k tomu, aby vláda mohla předstírat, že něco dělá.

Politici měli zpočátku pocit, že boj s epidemií je dobrá příležitost ke zviditelnění, a bylo jich všude plno. Záhy však zjistili svou bezmocnost, stáhli se a zbaběle přehodili horký brambor boje proti epidemii do rukou tzv. odborníků. To jsou různí lékaři a epidemiologové, kteří se možná orientují v některých dílčích aspektech šíření viru a jeho působení v lidském těle, naprosto jim však chybí smysl pro širší společenské, ekonomické a politické souvislosti různých alternativních postupů. Fakticky nemají také žádnou zodpovědnost, která, ať si to přejí či ne, zůstává na hlavě politiků.

Výsledkem je zmatená kakofonie nesmyslných opatření, která na šíření viru nemají větší vliv, zato spolehlivě rozleptávají a likvidují v očích veřejnosti autoritu vlády a státu vůbec. Občané vidí, že devastace jejich životů, zkáza celých sektorů ekonomiky, rozvrat veřejných financí či zrušení všech možných lidských aktivit nepřinesly žádný podstatný výsledek. Mrtvých máme daleko více než země, které žádné srovnatelné omezovací politiky neprováděly, více než chudé balkánské země s tradičně nedisciplinovaným a stárnoucím obyvatelstvem a slabým zdravotnictvím. Nepomáhá, že nesmyslně nosíme roušky při všech příležitostech, demonstrujíce loajalitu vládě a uhlířskou víru v ochrannou moc tohoto látkového amuletu. Nepomáhá, že se všichni neustále testujeme a trasujeme až do totálního utestování se. Konečně Slovensko nám názorně předvedlo, k čemu všechny plošné celonárodní testy jsou. Nejsme v té beznaději sami.

Vánoce strávíme v nesmyslné poloizolaci, bez restaurací a ubytování na horách, ve přích o smysl či nesmysl prodeje punče z okénka zavřené hospody. Virus to nezajímá, bude se šířit podle své logiky a zjevně s ním žádný z posledních šamanských tanců ministra zdravotnictví nic neudělá. Šíří se všude kolem nás, i v obdivovaném Německu, ale je naděje, že my se promoříme rychleji. Máme totiž náskok.

Možná že tak předběhneme i plošnou vakcinaci, která bude poslední třešničkou na dortu globálního šílenství. Budeme se očkovat všichni, i ti, co nemoc prodělali. To aby neprodělaly farmaceutické firmy. Jinak je to pochopitelně nesmysl. Žádná vakcína nemůže chránit lépe než prodělaná a vyléčená nemoc. Vakcíny budou nepochybně úspěšné a ve značně koronavirem promořené společnosti zafungují. Státy celého světa vydají stovky miliard a nákaza konečně zmizí.

Co do té doby? Dosavadní zkušenost by nás měla poučit, že dílčí uzávěry, zákazy a lockdowny nic neřeší. Jak dnes vidíme ve světě, platí to všude. Nákazy nás může zbavit jen drastický lockdown čínského typu, a ten si nemůžeme dovolit. Paralyzování zdravých lidí či těch, kteří již nemoc prodělali, či pro ně nepředstavuje nebezpečí, je nesmyslné. Peníze nevyhazujme oknem, ale používejme rozumně. Posilujme naše zdravotnictví a chraňme seniory. Nic jiného se ani s rozumem dělat nedá.

Jiří Weigl, MF Dnes, 19. prosince 2020


Václav Klaus: Karanténa 2.0
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku

53
Tomáš Břicháček: Unie ve stínu brexitu
koupit
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku

52
Sebedestrukce Západu
koupit
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku