Editorial

V anketní otázce tohoto vydání jsme se těsně před krajskými volbami a zároveň ve chvíli, kdy si připomínáme 20 let od vzniku krajů, ptali na to, zda se podle názorů oslovených osvědčily. Kdyby byla možná binární volba ano-ne, troufám si z odpovědí tvrdit, že dominantní odpovědí by bylo spíše ne.

Do ankety Newsletteru pokaždé oslovujeme více lidí, než kolik se jich nakonec dostane do tištěného vydání. Ne každý má čas na odpověď, ne každý se v daném tématu „najde“ atd. Zadání naší otázky, jak už to bývá, ani tentokrát nesměřovalo k nejaktuálnějším tématům těchto krajských voleb (jsou vůbec nějaká?), ale snažilo se hledat přiměřený odstup a zobecnění. Přesto nebo možná právě proto měla tato otázka mezi respondenty poměrně silný ohlas a tak vyplňuje podstatnou část zářijového vydání. Je to tedy téma.

V odpovědích čteme: „Bylo to snad nejhorší, nejnezodpovědnější hlasování ve  Sněmovně za  všechny nové časy. I  Zeman řekl, že zřízení krajů bylo největší chybou jeho vlády. Ale už se k  tomu nevrátil, nikdo se k  tomu nevrací, až teď Vy.“ (Petr Pithart) Nebo: „S  kraji budeme muset žít dál, ale analýza fungování a  návrhy na  změny by neměly být tabu.“   (Petr Nečas) „Kraje tu máme a je třeba dbát na to, aby fungovaly co nejlépe,“ píše Václav Klaus v úvodním textu. Ten měl původně zaznít na – pro koronavir zrušeném – slavnostním setkání Asociace krajů ČR s hejtmany a ústavními činiteli, čemuž pochopitelně odpovídá i jeho státnicky smířlivější tónina. Přímá odpověď na naši otázku by byla asi daleko kritičtější.

Všichni tři jmenování bývalí nejvyšší ústavní činitelé jsou příkladem politiků a lidí, kterým šlo a stále jde o náš stát, kteří o něm přemýšlejí a promýšlejí jej i po odchodu z vrcholné politiky a kteří uměli a dokázali nadřazovat jeho zájmy svým vlastním. I když se třeba vzájemně nacházeli na různých politických pólech, byli a jsou schopni společně diskutovat a na tom, co je spojuje, se i shodnout. Takových dnes moc není. Byl by to banální závěr, kdyby nám jeden brněnský pan profesor, tedy člověk, který by měl být z akademického světa zvyklý na názorovou pestrost, nenapsal, že „téma je fajn, ale z názorových důvodů na IVK už to nejde.“

Uzavřeme-li se však takto do svých bublin, jen těžko dosáhneme čehokoli pozitivního.

Filip Šebesta

Newsletter 9/2020 si můžete přečíst zde.