20/06/2020
Rozhovory
Rozhovor Václava Klause pro MF Dnes o viru, rasových bouřích, Číně a volbách


V pátek jste oslavil 79. narozeniny, slavíte je v poněkud jiné společenské atmosféře než loni. Máme za sebou odstávku světové ekonomiky v důsledku epidemie, ulice amerických měst hoří, stoupá napětí mezi velmocemi a v Německu se staví sochy Lenina, zatímco pomníky jiných historických osobností padají k zemi. Dostáváte letos k narozeninám novou světovou revoluci?

Váš úvod o tom, jak se vytvořila zcela nová společenská atmosféra než před rokem, je naprosto přesný. Ano, pro mě je tato společenská atmosféra děsivá ze všech těchto čtyř důvodů, které jste zmínili. Hrátky s koronavirovou epidemií na straně jedné, ohně, které hoří údajně kvůli nové fázi rasové nesnášenlivosti, je věc druhá, velmoci se dostaly do klinče a bourání a stavění staronových soch, to je něco nevídaného. To je mix, který je naprosto výbušný a naprosto nový. Svět se opravdu mění. To je fráze, která se opakuje poměrně často, a myslím, že se zneužívá. Udělali jsme chybu, když jsme dříve tu frázi odseknutím nezarazili rovnou, abychom si ji nechali pro horší chvíle, jako jsou nyní.

Pojďme se na to podívat detailně a začněme koronavirem. Proč jsou to podle vás „hrátky"?

Říkal jsem od začátku: Nezblázněme se z toho, co se děje, ale zas to nebagatelizujme. To jsem říkal už v únoru. Dnes bych více kladl důraz na první část, čili nezblázněme se z toho. Ukazuje se, že tento virus je jedním ze známých, standardních virů, není to nic úplně nového. Není pravda, že na to lidský druh nemá žádnou imunitu, to bychom už všichni pomřeli. Proto se domnívám, že zásahy, které se kolem toho staly, byly naprosto přestřelené. Jsem zděšen, když vidím, jak někteří lidé běhají s rouškou po Praze, a nechápu to.

Nicméně i Vás se to dotklo. Každý rok míváte v Institutu Václava Klause zahradní slavnost u příležitosti vašich narozenin, a letos jste ji zrušili. Takže také nějak reagujete na tu hrozbu.

Reagujeme, ale spíše tím, že nechceme provokovat. Tady nikdy není kde zaparkovat desítky aut našich hostů, jsou tu televizní kamery a fotografové za plotem. Letos jsme nabyli dojmu, že není třeba tohle vyvolávat. Rozhodli jsme se tak před měsícem a zpětně si říkám, že jsme třeba mohli rozhodnout jinak, ale to je věc druhá.

Jak nahlížíte na události v USA?

Považuji to za uměle vyvolanou věc. Sice nepochybuji o tom, že Amerika je velmi rozpolcená země z mnoha důvodů a nepochybně ten rasový řez tam existuje. O tom, že se americká policie chová docela brutálně, se přesvědčil každý, kdo tam překročil rychlostní limit na silnici. A to je snadné, neboť limity jsou tam mnohem níž než u nás. Ta tvrdost je něco, co tady neznáme – a já to nijak neobhajuji. Ale to, co se teď děje v USA a uměle se to přenáší do Evropy, to je zcela nedůstojné až směšné.

Někteří lidé srovnávají události v USA s arabským jarem nebo s nejrůznějšími barevnými revolucemi, jako byla ta oranžová na Ukrajině nebo růžová v Gruzii. Vidíte tam paralelu?

Myslím, že není nutné dělat nějaké paralely a hledat barvu revoluce, kterou teď prožíváme. Když zmiňujeme bourání soch a stavění nových, jako je ta Leninova v Gelsenkirchenu a před pár lety i Marxova v Trevíru, tak tam bychom mohli klidně dodat barvu červenou. To je nová červeň. A já v tom všem samozřejmě cítím i zelenou. Asi by to byla vícebarevná vlajka, která symbolizuje současnou krizi. My se pořád trápíme tím, že toho našeho dnešního nepřítele nedovedeme přesně onálepkovat, snadno pojmenovat. Jednou jim říkáme progresivisti, pokrokáři, ti či oni. Ale možná je to marné hledání, možná ta mnohobarevnost je kvalitou, která tomu dává novou dimenzi.

Zneklidňuje vás rostoucí napětí mezi třemi základními velmocemi, čili hlavně mezi Spojenými státy a Čínou, případně Ruskem?

Zaprvé je jasné, že žijeme ve světě dvou supervelmocí. My jsme dlouho žili v bipolárním světě, pak jsme si na chvíli oddechli, že je to pryč – i když i v té době se odehrával interpretační souboj o to, zda žijeme v unipolárním, či multipolárním světě. Ale to jsme nedořešili, protože brzy nastoupila nová bipolarita. Rodící se nová velmoc nutně usiluje o rozšiřování svého panství a ztrácející velmoc je kvůli tomu velmi nervózní a snaží se útoky vracet. To je realita, která nesouvisí s tím, kdo je prezidentem v Číně nebo v USA. Ti jednotlivci tomu dávají nějaký tón a styl, ale je to zcela objektivní realita a my se z toho nemůžeme nijak vymanit. Nechci znít nijak pasivně, ale my nemáme šanci v tom něco pozměnit. Evropa v žádném případě není takovou velmocí, aby něco zmohla. A není to ani žádný evropský stát. To by bývaly musely jinak dopadnout první a druhá světová válka.

Tento souboj se promítá i do české politiky. Posledním příkladem je ohlášená cesta předsedy Senátu Miloše Vystrčila na Tchaj-wan. Jak to hodnotíte? 

Zaprvé bych se vrátil k výroku, který jsem udělal asi před týdnem, kdy jsem tuto aktivitu pana Vystrčila označil za klukovinu. Nemám na tom co měnit, je to výraz nevyspělosti, nedospělosti tohoto politika. Nejsem pro to, abychom poklonkovali Číně, i v této budově IVK jsem x-krát přijal delegaci tchajwanského zastoupení. Proti Tchaj-wanu vůbec nic nemám a není důvod, aby někdo měl. Ale pokoušet se svoji klukovinou vmísit do zásadní debaty současnosti, to nemá žádný smysl. Nikdy nezapomenu na moji návštěvu Číny na počátku 90. let. Teď se říká, že Zeman první... Já byl první, kdo jel do Číny, protože prezident Havel to nechtěl dělat. Čili já jsem v Číně považován za člověka, který otevřel česko–čínské vztahy! 

Nicméně jsem tehdy docela dlouze přátelsky hovořil s čínským premiérem Li Pchengem. V době, kdy otázka Tchaj-wanu nebyla vůbec tak vyostřená, jsem se ho v rámci mého politicky nekorektního jednání zeptal, proč jim to za to stojí. Říkal jsem: Pane premiére, vás je miliarda tři sta milionů, jich je pár, je to takový malý kousek půdy. Co kdybyste mávli rukou a řekli: Tak je nechme jít. On totálně zvážněl a řekl mi: Já vás ubezpečuji, že ze mě teď nemluví komunistický politik. Já jsem v roli následníka pěti tisíc let existující Číny a mojí historickou povinností je nedopustit, aby Čína ztratila byť jeden čtvereční metr své půdy. Na to jeho zvážnění nikdy nezapomenu, poučilo mě to a něco jsem díky tomu pochopil. Měli by to chápat i někteří lidé u nás, tihle ti Vystrčilové a podobní.

Ohrozí Vystrčilova cesta reálně naše vztahy s Čínou? Názory na to se liší...

No, tak vztahy s Čínou se dostaly na bod mrazu. To je pravda a myslím, že i kdybychom se teď kdokoli stavěli na hlavu, tak na tom bodě mrazu delší dobu zůstanou. Čína nepanáčkuje tak rychle na naše minisignály, myslím, že si nechá svůj čas.

Když Miloš Vystrčil ohlašoval, že na Tchaj-wan pojede, citoval Václava Havla. S příklonem k jeho myšlenkám – nebo chcete-li, tak vašimi slovy k havlismu – není v rámci ODS ojedinělý. Co například říkáte na to, že zatímco v Praze 1 se ODS, TOP 09 a STAN shodly na společné kandidatuře Miroslavy Němcové, v Praze 5 za ně bude kandidovat do Senátu ředitel Knihovny VH a váš někdejší politický protivník z ODA Michael Žantovský?

Myslím, že dnešní ODS nemá s původní ODS vůbec nic společného. Ten posun nastával v éře Mirka Topolánka a definitivně byl dokončen v éře pana Fialy, který s ODS opravdu nikdy nic společného neměl. Jestli mají pravdu různé chýry, že se stal dříve předsedou než členem ODS, tak to je signál všeho. ODS je dnes do značné míry stranou, která by v 90. letech stála jednoznačně na druhé straně barikády proti mně.

Topolánkovu i Fialovu éru spojuje jméno Alexandra Vondry, který se při lednové úspěšné kandidatuře na místopředsedu strany sám označil za „starého havloida". Dnes zastává názory, které se té původní „klausovské" ODS blíží asi nejvíc, ne?

Tak Saša Vondra má velmi zajímavý vývoj. Na počátku 90. let brzy pochopil, že nemůže být pouhým havlistou. Na to byl do značné míry sebou samým. Nechci se takhle rozpovídávat, nicméně kdy jindy než teď, kdy už mi je skoro 80 let. Musím říct, že při celé řadě debat v Občanském fóru, kdy jsem mohl vyletět z kůže z toho, co říkal Václav Havel, pak přišel Saša Vondra a říkal: To tak neber, my to pak uděláme jinak. Tahle tónina mezi námi, myslím, byla vždycky. Myslím, že fakt, že se dostal do role velvyslance ve Spojených státech, pro něj leccos znamenal. Na rozdíl od řady jiných našich velvyslanců ve světě léta ve Spojených státech využil. Velmi se zdokonalil v jazyce, chodil na jednu přednášku za druhou, velmi se vzdělal. Takže v nějaké chvíli začal mít odlišné názory, i když to jádro tam zůstalo. Souhlasím, že dnes je na straně realističtěji uvažujících politiků. Myslím, že ho poučil i pobyt v Evropském parlamentu.

Už jsme slyšeli i názory, že by Vondra mohl být dobrým příštím předsedou ODS. Řečeno s Havlovou hrou Audience: To jsou ale paradoxy, pane Klaus, co?

Bez komentáře. Opravdu. 

Nicméně Alexandr Vondra má politický záběr i v prostoru, který si asi původně osoboval váš syn Václav se svým hnutím Trikolóra. Jenže se zdá, že se tam Vondrovi daří lépe, ne?

Jemu se daří lépe, protože má silnější mikrofon, větší hlásnou troubu. Názory mého syna byly také více slyšet, když byl v ODS, než dnes. Takže bych tyto dvě věci nerad porovnával. Trikolóru opravdu nechci komentovat, protože bych lezl svému synovi do zelí. Myslím, že se snaží, ale jestli to snažení bude korunováno úspěchem, nedovedu říct. Nicméně naše země by stranu mého syna potřebovala jako sůl, a proto bych mu velmi přál, aby se do parlamentu dostala.

Před námi jsou krajské volby. Představitelé Trikolóry nejsou v regionech známí, etablovaní, hrozí jim výrazná porážka. Nálepka losera se pak těžko sundává. Není chyba do těchto voleb jít?

Pořád chcete, abych komentoval rozhodnutí svého syna. Já to nebudu dělat. Rozumím tomu tak, že i když se strana vlastně stále rodí, bude mít v době krajských voleb rok od svého založení. Takže rozumím, že nemají šanci se těch voleb nezúčastnit.

Co vůbec od krajských voleb očekáváte?

Já opravdu nic! Jak dobře víte, byl jsem od začátku odpůrcem rozbití naší malé zemičky do čtrnácti krajů, byl jsem odpůrcem vytvoření dalšího politického kolbiště. Myslím, že stačí jedno, kde se mají utkat ty základní myšlenkové i zájmové proudy v naší zemi. Myšlenka, že plurality docílíme vytvořením 59 kolbišť, není pravdivá. Nebyl jsem tedy příznivcem krajského uspořádání a stejně tak jsem byl odpůrcem Senátu. Obojí velmi přispělo k dramatickému oslabení politických stran v České republice. To je něco, co těmto dvěma institucím nikdy nemohu odpustit. Samozřejmě, že krajské a senátní uspořádání navrhovali v 90. letech přesně ti lidé, kteří nenáviděli dvě dominantní strany – ODS a ČSSD.

Opoziční lídři v éře dominance Andreje Babiše celostátní politice odvozují od dílčích úspěchů tu v senátních, jinde v krajských volbách vlastní úspěšnost. Není na tom něco?

Myslím, že to musí dokázat hlavně ve volbách do Poslanecké sněmovny.

Za hnutí vašeho syna bude ve Znojmě do Senátu kandidovat bývalý ředitel TV Nova, někdejší senátor a europoslanec Vladimír Železný. Co na to říkáte a myslíte, že dnes může ještě někoho zajímat?

To ukážou volby. S panem Železným jsem čas od času v kontaktu, ale o jeho kandidatuře jsem se dozvěděl ve čtvrtek ráno z internetu. Tím chci říct, že to se mnou nikdo nekonzultoval, maximálně se o tom Vašek někdy zmínil. Vladimír Železný je mimořádně politicky myslící a vyspělý člověk, politiku vidí velice čistě, jasně a zřetelně, je mimořádně sečtělý, mimořádný řečník, psavec. Určitě by byl obohacením našeho Senátu, kéž by tam takových Železných bylo víc. 

Vraťme se k celostátní politice. Lídr spolku Milion chvilek pro demokracii Mikuláš Minář teď spíš než do Andreje Babiše tepe do opozice za to, že není schopná se dohodnout a spojit. Co tomuto vývoji v Milionu chvilek říkáte?

Existenci Milionu chvilek si nepřeji. Považuji ji za totálně absolutně negativní, nešťastnou a jakýkoli další soud nad to je pro mě zbytečný. Že teď jejich... Ne, fakt je zbytečný!

Nicméně je pro opoziční strany typu ODS, TOP 09, KDU-ČSL či STAN cestou k porážce Andreje Babiše to, že se spojí? Je reálné, že by tak vznikl silný opoziční blok, který by měl větší naděje, než když budou kandidovat samostatně? 

Hlavně bych chtěl vidět, aby přišli s jasnou politikou postavenou nikoli na výkřicích, frázích a negativismu. Pak by mě mohli zajímat. Ale to tam zatím nevidím. Úvaha o tom, že spojováním vznikne nová síla a entita, je úsměvná. Myslím, že kdyby se nám tady s Petrem Macinkou spojilo naše tenisové umění, tak Rogera Federera stejně neporazíme.

 

Jaroslav Plesl, Petr Kolář, MF Dnes, 20. června 2020


71
Pane prezidente 2: Xaver se ptá a Václav Klaus odpovídá
koupit
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku

70
Václav Klaus a kol.: Sebedestrukce Západu 2.0 - Pád zrychluje
koupit
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku

69
Jiří Weigl: Být optimistou je dnes těžké
koupit
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku