17/06/2020
Polemiky
Važme si vlastní měny, oslabení jejího kurzu nám dnes pomáhá
Jiří Weigl pro Hospodářské noviny


V nekonečné debatě na téma výhodnost či nevýhodnost přijetí eura pro naši zemi současná bezprecedentní hospodářská krize způsobená umělým zastavením našeho i světového hospodářství v důsledku boje proti pandemii přináší nové argumenty.

Hospodářství se nachází v situaci extrémní nejistoty. Epidemie dosud neodezněla a procházíme fází pomalého a postupného uvolňování karantény a návratu k normálnímu životu společnosti i hospodářství. Nikdo není dosud schopen ani věrohodně odhadnout hloubku hospodářského propadu a délku regenerace ekonomiky. Obecně se soudí, že výrazně přesáhne rozsah krize po roce 2008. Vše navíc komplikuje nestejnoměrný vývoj v jednotlivých zemích.

Vlády ve snaze zabránit vlně krachů a destrukci ekonomiky sahají k bezprecedentním stimulačním opatřením, při nichž zcela odložily ohledy na rozpočtovou obezřetnost a míru zadlužení. Vstupujeme do nejisté sezóny neprůhledných všudypřítomných dotací, bojů o ně na národní, evropské i mezinárodní úrovni, v nichž jako vždy budou vítězit ti silnější.

Naše ekonomika však má na rozdíl od evropských zemí svázaných svěrací kazajkou společné měny jeden ekonomický nástroj, který skvěle automaticky funguje pouze díky trhu a nepotřebuje k tomu žádné povolení z Bruselu ani vládní balíčky natištěných či vypůjčených miliard, o nichž se neví, kdo je kdy zaplatí. Tímto nástrojem je volně plovoucí devizový kurz, který od počátku koronavirové krize začal sám od sebe fungovat tak, aby se exportně orientovaná česká ekonomika mohla snáze adaptovat na změněné podmínky a rychleji dostat z recese.

Koruna vůči dolaru  a euru prudce oslabila a v současnosti její kurz  výrazně přesahuje hodnoty tzv. kurzového závazku, který svými intervencemi udržovala ČNB v letech 2013-2017.

  




Zdroj:. Kurzy.cz

Devizový kurz v malé otevřené exportně orientované ekonomice, jako je ta naše, funguje jako svého druhu vestavěný makroekonomický stabilizátor, který na náhlý krizový šok reaguje spontánním oslabením, tak, jak se investoři a měnoví spekulanti v době nejistoty uchylují k jistotě světových měn a odcházejí od měn malých zemí. Oslabením měny tak vzniká kurzový polštář, který zlevňuje vyvážené výrobky a naopak zdražuje vstupy.   Pro zemi jako je ČR, kde podíl vývozu zboží a služeb na HDP dosahuje 80% a patří k nejvyšším nejen v Evropě, ale i na světě, to má zásadní význam. Českým firmám, které ve velké míře fungují jako subdodavatelé nadnárodních gigantů, ale i pro všechny ostatní vývozce, to dává konkurenční výhodu na globálním trhu – možnost být levnější a uspět v konkurenci bez nutnosti snižovat zisk v korunách.

Samozřejmě má tento vývoj i odvrácenou stranu. Oslabení kurzu měny naopak zdražuje dovozy a česká exportní ekonomika je relativně značně náročná na dovoz surovin, strojů i komponentů. Současná globální koronavirové recese má však za následek rekordní pokles cen surovin, především paliv, který více než kompenzuje vlivy kurzového oslabení na straně dovozů.

Spontánní vývoj kurzu koruny okamžitě po začátku dnešní krize potvrdil, jakou strategickou výhodu nám existence vlastní měny dává. Členské země eurozóny mohou v něco podobného doufat jen v malém měřítku, a to pouze ve vztahu k některým trhům. Euro oslabilo vůči dolaru, ale nesrovnatelně méně, než koruna.

 

Zdroj: Kursy.cz

Naproti koruna vůči euru devalvovala silně. Všechny členské země eurozóny jsou koronakrizí těžce zasaženy a opětovné nastartování jejich ekonomik bude nesmírně obtížné, nota bene v případě těžce zadlužených zemí, jako je Itálie, Španělsko a Francie. Ty vyhlašují obří sanační programy, aniž kdokoliv tuší, jak budou financovány, co to udělá s jejich zadlužením a zda jsou země evropského severu v čele s Německem ochotny tyto programy financovat.

Děkujme prozřetelnosti dosavadních českých vlád, že máme stále svou měnu a že nám tak dnes  pomáhá její spontánní devalvace. Svůj osud tak máme díky ní stále alespoň zčásti ve svých rukou. Postižené země eurozóny jsou odkázány pouze na milodary dotací či na devalvaci vnitřní – snižování mezd, platů, sociálních programů a zaměstnanosti. Z řeckého příkladu minulých deseti let dobře známe, že cesta z recese tímto způsobem je nesmírně zdlouhavá s velmi nepřesvědčivými výsledky.

Nelitujme proto, že se nebudeme moci účastnit různých podpůrných programů pomoci vyhrazených pouze pro členy eurozóny. Budou pouze chabou záplatou škod, které členským zemím vznikají v důsledku nemožnosti využít v krizi přizpůsobení devizového kursu vlastní měny. Ztráta konkurenceschopnosti těchto ekonomik bude v důsledku toho dlouhodobá a obtížně odstranitelná.

 Jiří Weigl, publikováno ve zkrácené verzi Hospodářských novinách dne 4. června 2020.


52
Sebedestrukce Západu
koupit
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku

51
Ekonomické aspekty koronakrize
koupit
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku

50
Kamil Janáček: Jsou centrální banky za zenitem své slávy?
koupit
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku