12/06/2020
Rozhovory
Václav Klaus k situaci v USA
Odpovědi na otázky Parlamentních listů


Spojené státy se ocitly ve vlně demonstrací a rabování. Stalo se tak po smrti černošského recidivisty George Floyda. Byl to legitimní důvod pro spuštění takto rozsáhlé akce? Vnímáte to jako náhodu, nebo za tím vidíte širší kontext?

Spojené státy jsou hluboce narušenou a rozdělenou zemí, rasově i jinak. Ke společenskému neklidu stačí jakékoli škrtnutí sirkou. Policie v Minneapolis určitě jednala hrubě a agresivně a nemá se jí to prominout, ale udělat z této nešťastné události symbol rasové nesnášenlivosti je omyl. Pouze to motivuje vždy natěšené demonstranty za dobro a pokrok, aby začali hrát svou obvyklou, dávno nacvičenou hru. Zabitý George Floyd se pro tyto lidi stal výbornou záminkou. Takové téma nepřejícníci řádu a pořádku v prezidentské kampani dlouho hledali.

Opakovaně hovoříte o západní civilizaci jako o „společnosti nároku“. Lze to uplatnit i vůči afroamerické komunitě v USA? Kde vidíte balanc mezi možná i oprávněnou stížností na jejich socioekonomickou situaci a zmíněnou „společností nároku“? 

Nárokovost je zlo a společenský nesmysl. Jakákoli komunita, jakékoli lidské společenství je tím ničeno. Přesto není nárokovost v této věci tím hlavním problémem. Je jím rozpolcenost a nehomogennost dnešní Ameriky, je jím apoteóza multikulturalismu (znamenající opuštění projektu melting pot), je jím představa, že je spojování odlišných civilizací, kultur, hodnotových systémů a tradic v jedno „lidství“ pod střechou progresivistické ideologie liberální demokracie tou správnou budoucností lidstva (a Ameriky).

Platí to samozřejmě jen za předpokladu, že zvítězí ideologové progresivismu (Hillary Clintonová a Biden, Leyenová a Macron, Fiala a zelení).

Široké proudy liberálních představitelů hovoří o fenoménu „viny bílého muže“, ať už jde o otrokářství či kolonialismus. Cítíte se coby bílý muž vinen? A o čem taková rétorika svědčí?

Uměle vytvořený strašák „bílý muž“, tato karikatura kohokoli reálného, je ideologickým konstruktem dnešních agresivních progresivistů. Tímto jejich „bílým mužem“ se být necítím. Tato fiktivní osoba je pouze argumentem ideologického střetu současnosti, který s minulým otrokářstvím či kolonialismem nemá nic společného.

Součástí zmiňovaného vývoje jsou i posuny v médiích. Editor názorové sekce New York Times James Bennet rezignoval pod tlakem, který vyvolal komentář republikánského senátora, jenž volal po povolání armády do ulic. V redakci prý panuje napětí mezi „starými liberály“ a „mladými progresivisty“, kteří považují publikaci některých názorů za nepřijatelnou. Kam až tento vývoj médií v západním světě zachází? Lze ho ještě zvrátit?

New York Times je už dlouho vlajkovou lodí dnešních progresivistů. Přestal jsem tento deník číst už dávno. Určitě jsou tam i „staří liberálové“ i „mladí progresivisté“. Ti staří jsou mi sympatičtější, ale jejich vzájemné souboje mne nijak detailně nezajímají. Obojí je špatně. Jak New York Times, tak Washington Post jsou beznadějné. Když přijedu do Washingtonu, vždy s chutí poskytnu rozhovor Washington Times. To je pořád ještě pravicový deník.

Nakolik jsou policejní síly schopné udržet ve Washingtonu klid, nevím. Musí-li být posíleny Národní gardou, nejsem schopen posoudit. Ale rozumím-li tomu dobře, armáda ve Washingtonu nic nedělala, byla jen „u Washingtonu“ – v souladu s Amerikou milovaným „principem předběžné opatrnosti“.

Vy sám jste v roce 2016 přivítal zvolení Donalda Trumpa prezidentem USA. Jaká pro a proti vidíte v jeho osobě pro volby 2020? Radoval byste se i nyní z jeho zvolení? A očekáváte, že bude znovu zvolen?

Donald Trump je sice jaký je, ale svým chováním a jednáním v průběhu svého prezidentování u mne nic neztratil. Mnoho jeho názorů a kroků Amerika, svět, Evropa (a my s ní) potřebovaly.

Trump tvrdí, že americkou ekonomiku lze znovu nastartovat. Pravda však je, že například výsledky jeho politiky zaměstnanosti byly do značné míry smazány koronavirovou krizí. Jsou fundamenty postupu jeho ekonomické politiky tak pevné, že se Amerika vrátí k masivnímu růstu?

Trump ubral státu, přidal trhu. Nic více a nic méně. A právě to je obrovským přínosem. Věřím, že síla trhu a amerického „animal spirit“ přemůže i dnešní koronavirus. Určitě ho, resp. jím vyvolanou krizi nepřemůže více státu, více státní regulace, více státního intervencionismu. Spojené státy mají velkou výhodu, že tam nemají ani Maláčovou, ani Leyenovou, i když mají svou Nancy Pelosiovou. Ta je bohatě nahrazuje.

Ohlas amerických nepokojů se přenesl i do Evropy. Je zejména v západní Evropě ideové a sociální podhoubí pro propuknutí podobných konfliktů? A jakou roli by v nich eventuálně hrála Evropská unie?

Evropa je také zmatená a také má své agresivní progresivisty. Podobné konflikty proto i v Evropě propuknout mohou a řada levicových aktivistů se o to jistě bude snažit. Praha, Varšava a Budapešť však nejsou Minneapolis. Londýn, Brusel a Paříž bohužel mají k Minneapolisu daleko blíže. Evropskou unii bych do toho nezatahoval. Ta v této věci asi hrála podobnou roli, jakou hrála v koronavirové pandemii.

Jaroslav Polanský, Parlamentní listy, 12. června 2020


50
Kamil Janáček: Jsou centrální banky za zenitem své slávy?
koupit
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku

49
Karanténa: Přežije naše svoboda éru pandemie?
koupit
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku

48
Stanislava Janáčková: Obchodní války a pozice České republiky
koupit
Vaše položka
byla přidána do košíku.
pokračovat v nákupu
přejít do košíku