Poslední léta se v našem veřejném prostoru neustále omílá „ohrožení demokracie“ ze strany těch, kteří nám dnes vládnou. Metamorfóza oficiálních oslav státního svátku 17. listopadu v protivládní festival, při němž je pro členy vlády a osoby blízké prezidentu republiky nebezpečné procházet centrem hlavního města, natož se přiblížit k pietním místům, ukazuje spíše na to, že u nás nevládne vůbec nikdo a pokud nám něco bezprostředně hrozí, tak je to spíše anarchie.
17. listopad se stává katalyzátorem další eskalace štěpení společnosti, protože nenávistný triumfalismus politických sil, doposud evidentně neschopných přesvědčit většinu v demokratických volbách, které si tento svátek přivlastnily, pouze mobilizuje druhou část společnosti, pro niž jsou jejich cíle i chování nepřijatelné.
Frustrace a snahy o revanš za zpackané parlamentní a prezidentské volby a desetiletí nenaplněných osobních ambic některých politiků přeměňují toto výročí a jeho oslavy v nepřestávající snahu těchto sil onu tolik oslavovanou demokracii pouličním nátlakem nějak vyřadit ze hry a politicky profitovat na její úkor. S tím, jak se Listopad 1989 propadá do historie a ubývá pamětníků, historická skutečnost ustupuje legendám a ságám o hrdinech, v nichž převažuje jasně „Dichtung“ nad „Wahrheit“, nebo naopak konspiračním teoriím negujícím celý polistopadový vývoj. Je na čase udělat krok zpět a trochu zchladit hlavy. Je to důležité pro budoucnost naší země, která na těch uplynulých 30 let může přese všechno být docela pyšná.
Jiří Weigl
Newsletter si můžete přečíst zde.
