Editorial

Státní rozpočet na příští rok navrhuje vláda se schodkem 40 mld. Kč. To je skutečnost známá již poměrně dlouhou dobu a vyjádřil se k ní téměř každý. Mezi jednu z nejzajímavějších reakcí lze jistě počítat tu od KSČM. Ta plánovaný schodek rozpočtu odsoudila jako příliš vysoký s tím, že by si představovala schodek o deset miliard nižší. Když už i čeští komunisté kritizují vysoké státní výdaje, není asi vše úplně v pořádku. Problém však není jen v samotné výši schodku, ale zejména ve struktuře plánovaného rozpočtu, a to na obou jeho stranách, jak na straně výdajů, tak na straně příjmů. Další růst mandatorních výdajů, který ukazuje náš aktuální graf měsíce je jen jedním z řady slabých míst současné struktury veřejných financí, a to zejména s ohledem k eventuálnímu budoucímu ekonomickému zpomalení. Václav Klaus ve svém příspěvku na diskusním večeru Golem Clubu, který naleznete v úvodu tohoto čísla, konstatuje: „zpráva, že vláda plánuje na příští rok zvýšení mandatorních výdajů o 7,3 %, i když je zřejmé, že budeme šťastni, když bude ekonomika růst alespoň o 2 %, je naprosto varovná.“ Na stejném místě se ptá: „Které jiné výdaje státu budou snižovány?“

Jedním z nových evropských komisařů s podivným názvem svého úřadu se stala Věra Jourová. Bude dohlížet na „evropské hodnoty a transparentnost“. Co si pod tím máme představit a co jsou to ony „evropské hodnoty“, na které bude Jourová dohlížet, se ptáme respondentů v anketní otázce měsíce.

Dále v tomto vydání naleznete také další z řady zamyšlení na „zelené téma“ Jana Žambocha. Snahám o demontáž pomníků a pamětních desek se pak v širším kontextu přístupu k dějinám a jejich interpretaci věnuje Jiří Weigl.

Filip Šebesta

Newsletter si můžete přečíst zde.