Na twitter má smysl reagovat twitterově (tj. ve zkratce), ale ten včerejší redaktora Hospodářských novin Martina Bibena (viz níže) si vyžaduje více znaků. Bohužel, ztělesňuje tragédii naší ekonomické žurnalistiky (čest výjimkám), aneb co výrok v něm obsažený, to ekonomický nesmysl (chcete-li moderně hoax či desinformace). M. Biben napsal: „Podle minimální mzdy patříme mezi nejchudší státy i v rámci východní Evropy. Výrazněji šetří na nejhůře placených zaměstnancích jen Bulharsko. I tady bude jedna z příčin frustrace a současných volebních preferencí.“ A tento svůj tweet doplnil odkazem na graf zemí podle minimální mzdy:
Několik mých poznámek:
Zaprvé, k měření ekonomické vyspělosti země se využívá řada ukazatelů, rozhodně ne minimální mzda. To je zcela zcestné. Minimální mzda totiž není ekonomická veličina sama o sobě. ČR je při srovnání ukazatelů vyspělosti, jako je HDP na obyvatele, parita kupní síly, či individuální spotřeby (dle parity kupní síly) nejvyspělejší či v některých ukazatelích druhou nejvyspělejší zemí střední a východní Evropy (v mnoha ukazatelích před zeměmi jako je Řecko nebo Portugalsko). ČR je rovněž dlouhodobě zemí s nejnižší mírou ohrožení chudobou.
Zadruhé, porovnávat minimální mzdu mezi zeměmi jen přepočtenou na eura (či jinou měnu) nevypovídá nic a dokonce ani srovnání v paritě kupní síly nestačí. Její porovnávání mezi zeměmi je irelevantní bez vztažení k ekonomické vyspělosti a produktivitě (to ostatně platí při debatě o „nízkých“ mzdách obecně). Ne ve všech zemích (nejen) EU zákonem stanovená minimální mzda existuje – například neexistuje v severských zemích či Rakousku. Pro doplnění ekonomických reálií stojí za to rovněž poznamenat, že evropské země, které zavedly zákonem stanovenou minimální mzdu, mají dlouhodobě vyšší jak celkovou míru nezaměstnanosti, tak zejména míru nezaměstnanosti mladých a vyšší podíl dlouhodobě nezaměstnaných než země, které minimální mzdu nemají. Používat výrazy, že „výrazněji šetří na nejhůře placených zaměstnáních jen Bulharsko“ je výrok z doby centrálně plánované ekonomiky. To, co určuje dlouhodobě úroveň mezd a tím i kupní sílu obyvatel, je produktivita práce. Ekonomická teorie opakovaně prokázala, že minimální mzda škodí zejména nejméně příjmovým zaměstnancům, pokřivuje trh, omezuje zaměstnanost mladých a nekvalifikovaných a zvyšuje rozsah ekonomické aktivity v šedé (nelegální) zóně.
Zatřetí: Vyvozovat z výše (podle autora její nízké úrovně) kvazi sociologické či politologické závěry o „frustraci“ či dokonce o vývoji aktuálních volebních preferencí, ukazuje spíše na frustraci autora samotného. Mimochodem, jelikož ke zvyšování minimální mzdy (které považuji za chybné) došlo během posledních let vlády v čele s B. Sobotkou a A. Babišem opakovaně, měla by mít tato zdánlivá kauzalita autorovým pohledem spíše opačný efekt.
Neočekávám od novinářů ekonomické studie a rozbory, nicméně žurnalista z novin, honosících se adjektivem hospodářský, by se takových nesmyslných výroků a komentářů dopouštět neměl.*
Martin Slaný, 6. března 2018.
