V letošním roce se rozvíjí v daleké Barmě a Bangladéši podivné drama, jehož ozvuky se čas od času objevují v západních médiích. Barmská armáda a buddhistické milice v západní Barmě vedou nevyhlášenou válku proti muslimským migrantům z Bangladéše zvaným Rohingové, kteří prý již několik desetiletí nelegálně pronikají z přelidněné Bangladéše do většinově buddhistické Barmy.

Tam nyní vládne ve spolupráci s mocnou armádou ikona pokrokářského Západu a nositelka Nobelovy ceny za mír bývalá disidentka Su-tij. Ta ale překvapivě údajným masakrům Rohingů a jejich vyhánění z barmského území nebrání, na jejich lidská práva nedbá a stojí za barmskou armádou, jež Rohingy obviňuje z terorismu. Výsledkem je údajně exodus Rohingů z Barmy zpět na bangladéšské území, kde jich má být již více než 600 000. Postoj barmské vlády a Su-tij je velmi podivný, nelogický a ještě podivnější je, že zdaleka nevyvolává takové pozdvižení mezinárodního společenství, jako vyvolávalo jenom třebas domácí vězení této prominentní barmské disidentky.

Proč o těchto smutných událostech v dalekých zemích píšu? Protože se obávám, že se nás budou dotýkat více, než si odvažujeme dnes připustit. Za blahosklonného přihlížení Západu se rozvíjí další uprchlická krize, gigantická masová vlna obětí údajné genocidy a válečných operací. Ta dnes míří do Bangladéše, chudé muslimské země, s cca 170 milióny obyvatel nejhustěji osídlené země světa. Uprchlíci a místní obyvatelé se ničím – tj. vzhledem, jazykem, kulturou ani životním standardem – neliší. Všichni jsou etničtí Bengálci, příslušníci druhého největšího etnika indického subkontinentu. V tamějších poměrech nikdo nedokáže určit, kdo je uprchlík a kdo nikoliv. Již dnes jsou občané Bangladéše svými počty na špici migrantů přecházejících do Evropy z Libye.

Západ se násilí a boje v Barmě nijak viditelně zastavit nesnaží. Nikdo neuvaluje žádné sankce, nevyhlašuje bojkoty, bezletové zóny atd., nikdo neostrakizuje Su-tij. O to větší pozornost se ale postupně začíná věnovat důsledkům barmské krize. Jsou tu přeci ubozí uprchlíci Rohingové. A papež František – ikona levicové proimigrační elity v Evropě – je právě v těchto dnech na návštěvě v Barmě a Bangladéši a hodlá se s Rohingy setkat.

Cesta největšího zastánce multikulturního obohacení Evropy muslimskými migranty do jižní Asie není nepochybně samoúčelná, nota bene právě v době, kdy v Bruselu finišují přípravy tzv. Dublinu 4, neboli nové azylové legislativy, která má migrační agendu definitivně odejmout z kompetence vlád členských zemí EU a jednou pro vždy otevřít stavidla migrace do všech států Unie.

Chtělo by se uzavírat sázky na to, že Syřany v nové migrační vlně do Evropy organizované levicovými pokrokáři nahradí pod pseudonymem Rohingů právě Bengálci, jejichž stamilióny budou tvořit nevyčerpatelný rezervoár pro definitivní etnickou, kulturní a společenskou přeměnu Evropy, jak si ji vysnili progresivističtí ideologové a aktivisté.

Schválně, kdy a kdo první vystoupí s požadavkem zajistit humanitární transfer Rohingů do Evropy? Sázím na papeže Františka a jsem přesvědčen, že jeho apel EU velmi ochotně vyslyší. Bude k tomu již mít po ruce patřičnou legislativu, odpor bude marný.

Pokud se to stane, bez obecného referenda umožňujícího czexit se neobejdeme.

Jiří Weigl